Ulevte si sepsáním a odložením chyb, kterých jste se ve vztahu dopustili, sem...

Býval jsem vyrovnaný člověk, neměl jsem žádné starosti a můj život byl pestrý. Spousty akcí, kamarádů a zálib. Vše se změnilo, když jsem se seznámil se svou přítelkyní se kterou máme dvě krásné děti a budeme spolu patnáct let.

Jestli si někdo řekne, že malá lež nemůže uškodit, tak by se měl dobře zamyslet, kdy a komu jí říká. Také by měl pochopit, že u jedné malé lži se většinou nezůstane. To se stalo i v mém případě jedna lež u mě nastartovala něco na co nejsem vůbec hrdý a upřímně trvalo třináct dlouhých let než jsem si připustil, že mám nějaký problém.

Jedna jediná malá lež v mé hlavě spustila ohromnou změnu myšlení a představ, že ze vztahu udělala peklo jak pro mě, ale hlavně pro partnerku. Nastartovaly se kontroly, podezírání, hádky, výčitky a žárlivost. Začal jsem svou přítelkyni kontrolovat při každé příležitosti. Nechtěl jsem věřit tomu co mi říká, měl jsem potřebu si ty informace ověřit a ani chvilku jsem nepřemýšlel jestli dělám správnou věc. Vše si ověřit bylo lehčí když jsem se jí podíval do mobilu, mailu i na sociální sítě. S každým přihlášením jsem narazil na něco co mi dávalo důvod k dalšímu a dalšímu pochybování, i přes to, že to byla normální konverzace s kamarádkou. Začal jsem na tom být závislý. Každou informaci jsem zpracoval v hlavě a při každé příležitosti měl potřebu jí konfrontovat. Na to zaujala obranný postoj a buď mlčela, což mě dohánělo k šílenství, nebo si vymyslela lež co by mě uspokojila a konfrontace netrvala dlouho.

Vše se stalo naším každodenním životem. Každý návrat domů znamenal výslech, výčitky a obviňování. Obou nám to vzalo opravdu moc. Ani jeden jsme nebyli šťastný. Nikdy jsem si neuvědomil jak těžké to pro ní muselo být. Kolik nocí probrečela. Kolik strachu měla když jsem měl stavy, že jsem viděl rudě. Kolikrát se bála abych jí v afektu neuhodil. Prostě stal se ze mě hrozný magor a ona to tiše celou tu dobu snášela. Přišli děti, myslela si, že se tím něco změní, ale bylo to chvilkové. Stále jsem měl svojí závislost a po nástupu do práce se kontrola přenesla i na její oblečení.

Mohla dělat vše co jsem chtěl a stejně mi to bylo málo ten červ v mé hlavě byl obrovský a pořád víc a víc mě hlodal. Jednou při konfrontaci se mi postavila a otevřeně mi do očí řekla co si myslí, co zažívá a jak se bojí třináct let. Celých třináct let neřekla ani slovo vše tiše snášela a najednou promluvila. Udělalo se mi špatně a jen jsem na ní koukal. Každé slovo co řekla mě hrozně bodlo a já konečně pochopil, že není chyba v ní, ale v nás. Nikdy jsme si nesedli a neřekli si co ten druhý, nikdy jsme se nezamysleli nad tím co vlastně naše chování dělá s tím druhým.

Jak se říká kostky byly vrženy zbývala otázka co s tím? Asi všechny napadlo ukončit vztah, ale to jsme ani jeden nechtěli i kvůli dětem. Ale co dál? Jeden druhého zraňujeme, nemáme společné zájmy a i láska v našem vztahu nebyla vidět asi ani přítomná. Co dál? Jediné východisko, které vše řeší rozchod. Dohodli jsme se, že se s dětmi odstěhuje, ale do té doby budeme stále bydlet spolu. Ani jeden už jsme takto žít nechtěli.

Ten zlom, kdy se mi postavila, mi otevřel oči. Začal jsem hledat pomoc kde se dalo. Poprvé jsem se někomu svěřil, poprvé jsem někoho požádal o pomoc a poprvé ve svém životě jsem zjistil, že i za drsným zevnějškem se ve mě skrývá malé dítě, které křičí, křičí o pomoc, protože kdysi utrpělo trauma a to se dostalo k moci a zcela ho pohltilo. Čím víc jsem se o svojí mysl zajímal tím více jsem narážel na špatné myšlenky. Tím více jsem si uvědomoval chybu a i zodpovědnost za vše jsem převzal.

Partnerka se s dětmi nepřestěhovala. Stalo se něco až neuvěřitelného. Začali jsme spolu mluvit. Bavíme se o všem a pokud to tak mohu říci i láska a zamilovanost se pomalu navrací. Ale otázka je zvládneme to? Ten červ je v mé hlavě stále! Stále s ním bojuji, ale tentokrát musím říct, že se ho bojím. Bojím se toho, že opět převezme kontrolu. Myšlenky se snažím přijmou, ale nerozvíjet jako tomu bylo nechci se už trápit a hlavně nechci trápit někoho dalšího.

Stydím se za to co moje hlava dokázala zplodit: kontrola, nedůvěra, přeludy, žárlivost, agrese, výčitky, ponižování a dokonce i za to co byl u mě spouštěč lhaní. Ano lži z mích úst byly nástroj k ovládání a zastrašení . Držte nám palce, protože žena co to vydrží tak dlouho si zaslouží velikánskou úctu a tu k ní právě cítím. A ženy pokud narazíte na takového hajzla zamyslete se, jestli to opravdu zvládnete. Děkuji

Rád bych se podělil o svůj příběh, ale bude to zřejmě na dlouhé čtení.

Před necelými pěti lety jsem se rozcházel se svou tehdejší přítelkyní která mě už delší dobu veřejně podváděla i přesto, že jsme už měli cca tříletého syna. Co čert nechtěl, v tu ránu mi cestu spletla stará známá, očko sem, očko tam, slovo dalo slovo a byl z toho neuvěřitelně krásný vztah. Po velice krátké době, což znamená den a půl se přistěhovala ke mě a mé bývalé - ano čtete správně, sdíleli jsme domácnost ve třech - dokud se expartnerka neodstěhovala, pak to teprve začalo šlapat.

Mermomocí chtěla za každou cenu miminko (detaily přeskočíme). Pořád jsem se tomu nějak snažil vyhnout, dokud jsem nepovolil... Čili začala část snažíme se o dítě. Dítěti se na svět zrovna nechtělo, tak jsme stihli nádhernou svatbu, vzali jsme se po ročním vztahu, stále bylo vše nádherné, jak má být. Po dvou letech se nám narodila úžasná dcera.

No a teď to začíná být zajímavé: Veškeré mé dary z lásky končili v nočním stolku, v odpadkovém koši či v dětských hračkách, například v hračkách skončilo Apple watch, tak že si asi dokážete představit, jak mě to vzalo. Kytice končily v koši, s drahými dary si hraje dcera. Mezi tímhle vším si má žena chtěla vzít půjčku na nábytek, který si tenkrát odnesla bývalá, ale já byl proti, protože sám ze svého platu jsem byl schopen nás uživit, šatit i pomalu měsíc po měsíci dokupovat potřebné věci.

Po promluvě se svým bývalým, a zároveň jejím svědkem ze svatby, si tu půjčku vzala, tuším že to bylo 250 000 Kč. Samozřejmě byt se vybavil z poloviny toho co jsme měli v plánu, další peníze padly na elektroniku (mobilní telefony atd. ) a zbytek se nekontrolovatelně ztrácel, nějak mi to nedocházelo, ale už pracovala, platila půjčku i jídlo. (Nutno podotknout že jsem typ člověka, který chce zajistit rodině střechu nad hlavou, budoucnost rodiny a po ženě chci jen plnou lednici... Tím každopádně nechci říct, že jsou ženy méněcenné nebo tak, to v žádném případě. O domácnost a vše okolo jsme se dělili.)

S příchodem dítěte klesly její finance o cca 10 000 Kč, jenže jsme si stihli nastavit velice vysoký životní standard, čili jsme žili tzv. od ruky k hubě. Do tohohle všeho se ozvaly nějaké ty průjmy z mé minulosti i za bývalou přítelkyni tak, že se braly menší nevýhodné půjčky na pokrytí těchto neočekávaných výdajů. Stále jsme to ale s malými výkyvy zvládali. Po té přišel ekonomický startér covid, který vzal téměř 10 000 Kč i z mé výplaty, tak že asi chápete jak to dopadlo... Ano správně, půjčky, půjčky, půjčky.

Načež jsem se začal motat kolem ekonomiky, abych věděl, jak z tohohle kolotoče ven a stalo se. Najednou zůstalo pár drobných na běžném účtu, ale záhy mizely v e-shopech za podle mě úplně zbytečné věci namísto toho, aby se doplácely ty hrůzy, které jsme natropili.

Žena začala opět pracovat i při rodičovském příspěvku na dítě a tak nějak jsme se motali okolo malé oba, tak že já musel přestat s přesčasy a víkendovými směnami navíc. První měsíc se něco málo stáhlo z dluhů, ovšem žádná závratná částka. Žena již po několikáté opakovala, že by si chtěla aspoň jednou za čas něco koupit jen tak a nemuset koukat na finance... tak jsem se podíval zpětně do výpisu z účtu, kde jsem přišel na to, že vlastně měsíčně utrácí cca 5000 za zábavu (mobilní aplikace ) a šaty.

V ten sám měsíc jsem měl narozeniny, které jsem oslavil mimo domov (stálo mě to asi 400 Kč, prostě domácí posezení s přáteli), ovšem problém nastal po návratu domů. Začala žárlivá scéna na účet mých přátel a jak to tak při hádkách prostě je, tak se řeklo pár přehrocených a neúplně pochopených slov... Takže manželka již po několikáté vyhrožovala rozvodem, jenže teď už měla i právníka a já se dozvěděl, že celý život chtěla jen změnit příjmení po svém zemřelém otci a dítě. Dokonce mi tento fakt potvrdila, ale že to bylo do doby než poznala mě.

No nic pojďme dále... dostáváme se k dnešnímu dni, kdy v tomto měsíci si veškeré své příjmy přeposlala na spořící účet, ke kterému nemám přístup, pomalu si z něj přeposílá peníze na zábavu po nocích v klubech, kdy já sedím nad naší nemocnou dcerou, oblečení, parfémy, sladkosti se objednávají ve velkém, v lednici pusto prázdno, tak že jsem musel sáhnout na rezervy, které jsem se naučil střádat a radím to i ostatním v okolí.

No a dnes jsem přišel z návrhem manželské poradny, která doposud pro mě byla nepřípustná a ponižující, ale bohužel jsem už neviděl jinou cestu, načež mi bylo oznámeno, že veškeré city prostě odešly (asi na výlet nebo co). Takže jsem se logicky zeptal, kdo v tom je a bylo mi odpovězeno, že nikoho nemá, ale už s někým něco měla, čili veškerá má snaha záchrany přišla vniveč.

Momentálně jí teda jde o to aby na mě hodila, co možná největší část dluhů z půjček a to i těch, které brala za mými zády a jelikož mě odstřihla od příjmů a vesele si užívá, tak mi zůstal již podruhé dluh na bytě, který se momentálně zůstával.

Takže souhrn zní... přijdu o manželku, o dítě, o střechu nad hlavou o veškeré peníze, ale s chladnou hlavou sedím doma, koukám do notebooku a usmívám se. To ji neskutečně vytáčí, protože si zřejmě myslí, že řeším rozvodové právníky, jelikož to její přiznání nevěry mám natočené.

Nejsem nejlepším člověkem, v době, kdy má člověk držet ústa zavřená, tak já si ze všeho dělám legraci, pro odlehčení situace, v době kdy mám odlehčovat situaci, zbytečně vypěním a mnohdy přes svou tvrdohlavou hlavu nevidím - mnohdy tím lidem ublížím, aniž bych chtěl nebo myslel.

Pár doplňujících: Po narození dcery jsme začali spát odděleně, jelikož se naše názory lišily a žena chtěla za každou cenu spát s dcerou v posteli. Po narození dcery jsem musel tahat v práci šestnáctky, víkendy a další kšefty bokem, což nikomu nevyčítám, ale doma začal být neskutečný binec. Když už jsem měl volno, potřeboval jsem se ze všeho odreagovat, ano moje chyba - mohl jsem být doma, možná by to nezašlo takhle daleko, ale také nechcete přijít z práce do práce, místo domů. Za poslední dva roky jsme spolu měli intimní vztah 2x, kdy myslela jen na sebe a pak odkráčela vesele spát... V kolektivu mě přirovnávala k prasatům atd... A je fakt, že jsem se jí málo věnoval díky práci a jejímu nezájmu. Den co den seděla pouze na telefonu, maximálně obstarávala malou.

Své chyby si moc dobře uvědomuji, věřte nebo ne, tady je to hodně zkrácený příběh, ale myslím, že toho, co jsem dokázal vybudoval a udělal čistě pro mé dvě princezny bylo tolik, že jsem si tohle nezasloužil. Ale zřejmě je to mým osudem, protože každý můj vztah dopadl vždycky stejně, i když jsem se s předešlých chyb poučil a přesto je to pořád to samé. Vždy ze vztahu odcházím zlomený bez dětí a s dluhy, které sám nezvládnu pokrýt a přesto všechno jsem svou ženu nepřestal milovat. Tak snad jsem se vykecal už dost, vám ostatním přeji pevné nervy a vzkazuji nedělejte hlouposti, vše může být krásné, jen je třeba na tom pracovat a komunikovat spolu pořádně, dbát na zájmy druhého a podporovat se navzájem. Já se jdu vyplakat do kouta a přeji všem krásný den.

Před 10ti lety jsem ti byla vášnivě a dlouhodobě nevěrná. Z tohoto poměru vzniklo těhotenství, které jsem před tebou dokázala utajit a za včasu přerušit. Dodnes to pro mě má následky, s kterýma musím žít.