fbpx

Vztahová poradna online

Napište mi, co ve vztahu právě řešíte... a zkusíme najít cestu ven
Po dobu koronakrize

Zeptejte se v bezplatné & anonymní vztahové poradně…

Ty myšlenky a otázky, které se vám honí hlavou, vás trápí už delší dobu. Vím.

Jak se teď ale všichni drží kvůli koroně zpět, nemáte je s kým probrat. Unavuje vás ale o tom pořád přemýšlet. Potřebujete tu nejistotu ze sebe dostat ven. A přesvědčit se, že to cítíte správně a uvažujete logicky,

…ale právě teď nevíte, jak z té situace ven.
(Protože víc takových dnů a týdnů už nechcete.)

Dobré zprávy: Pomůžu vám rovnou tady.

Popište mi (níže) svou situaci. Vysvětlete důvody, proč vznikla, co jí předcházelo a jak se v ní cítíte. Napište mi, jaký výsledek by se vám líbil nejvíc. A já vám zkusím – byť takto na dálku – krátce poradit.

Váš dotaz a mou odpověď zveřejním na těchto stránkách a uvidí ji tedy i ostatní (aby pomohla ve stejné situaci).

Svůj dotaz ale můžete položit anonymně, nemusíte jej tedy podepisovat a ani uvádět jakákoliv jména či místa.

Do 7 dnů zde pak najdete odpověď.

Co tedy ve vašich vztazích právě prožíváte a jakou změnu si přejete?

Jana Řehulková - Bezplatná a anonymní vztahová poradna 1

 

„V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci.“ 

Sigmund Freud

Napište sem anonymně svůj dotaz
… a do 7 dnů získáte odpověď

Tato bezplatná online poradna je určena pouze pro vztahové otázky, tj. partnerské, manželské, rodinné, rodičovské, pracovně-kolegiální. Není určena pro zdravotní, sexuální či právní problematiku.

7 + 8 =

Nejste na to sami: Přečtěte si příběhy ostatních… a mé odpovědi

Dobrý večer,

jsme s manželem skoro 16 let, z toho 6 let manželé, kdy prošlo bohužel i nevěrou z jeho strany, kdy jsme to překonali. A i přesto spolu zůstali, ale bohužel teď mám pocit, že procházíme velkou krizí nebo nevím, jak to nazvat.

Manžel se poslední dobou strašně uráží, jde kolikrát o takové blbosti, že opravdu mi nad tím zůstává rozum stát. A když přijde něco, co má řešit, tak to neřeší, ale kvůli blbostem se naštve hned a pak i několik hodin nemluví, klidně i do druhého dne.

Nejsem z těch žen, co by denně potřebovala kontakt, ale náš kontakt už dávno není. Ležíme vedle sebe, ale toť vše. Trápí mě, že se takhle změnil z ničeho nic.

Když se zeptám, nemluví o tom, řekne, že se nic neděje. No ale mě nepřijde úplně normální, že se naštve z ničeho nic a pak prostě je naštvaný a nemluví. Pak se zas chová normálně. A stačí úplná blbost.

A já si připadám jako pradlena, kuchařka a uklízečka, prostě blbeček, co udělá vše přes jeho naštvání a to, že nemluví. Nevím, jestli nepřeháním.

Anna

(Dotaz 2010)

Milá Anno,

s manželem jste spolu už docela dlouho a zdá se, že jste společně překonali nejednu krizi, včetně té nejnáročnější – jeho nevěry. Nepíšete ale nic o tom, jaký byl a je váš vztah, jaký je váš rodinný život, jestli máte děti, jak trávíte společný čas, jestli si spolu máte o čem povídat… prostě jaké jsou pilíře, na kterých stojí váš vztah.

Těžko říct, proč je váš manžel nervózní a podrážděný, proč se ho dotýkají i drobnosti a proč reaguje dotčeně a poté odtažitě. Nemyslím, že by se z ničeho nic změnil, spíš to vypadá, že je něco, co ho trápí, z čeho je nervózní a na co zřejmě musí myslet, ale možná ještě není připraven o tom s vámi mluvit.

Rozumím ale velmi dobře tomu, jak se asi cítíte, když netušíte, co za jeho chováním je a musíte kolem něj našlapovat po špičkách. Určitě byste mu ale měla dopřát trochu prostoru a neměla tlačit na pilu. Zkuste vystihnout nějakou pohodovou chvíli a pokuste se s ním v klidu promluvit.

Nekritizujte ho, nevyčítejte a neobviňujte. Klidně mu vysvětlete, že vám na něm a na tom, jak se cítí, záleží. Že vám to není jedno. A že jste zmatená a nevíte, jak v takových chvílích reagovat, když nechcete situaci ještě zhoršit. Že mu ráda dopřejete prostor, ale že byste ocenila, kdyby vám důvěřoval a řekl vám, co ho stresuje.

Pokud o tom s vámi ani takhle v klidu nebude chtít mluvit, nechejte ho prostě nějakou dobu být, nehodnoťte jeho chování, nereagujte na jeho urážky, prostě mu jen dovolte, aby si mohl ‘zalézt do jeskyně’ a zpracovat to, co se mu honí hlavou. Věřím, že jednoho dne bude ochoten s vámi o tom mluvit a vy se v současné situaci lépe zorientujete a dokážete spolu zase normálně komunikovat a žít.

Přeji hodně trpělivosti a nadhledu

Jana Řehulková

Dobrý den,

s partnerem jsme spolu rok. Než začala prosakovat jeho občasná drogová minulost, bylo nám spolu dobře.

Přítel je pracovitý, vím, že do života skvělý otec i milující partner. Mel těžké dětství, jeho bratr byl vždy lepší v očích rodičů. Proto taky již v pubertě hledal útěchu u marihuany, spadl do toho.

Dnes je mu 34 let a náš vztah ovlivňuje jeho takhle špatná minulost, která začíná znovu prosakovat v přítomnost. Když máme nějaký konflikt, útěchu hledá u hulení trávy, dokonce jednou za 2 měsíce si do toho přimíchá pervitin. Argumentuje tím, že mu všichni psychicky ublížují celý život, viz jeho dětství.

Drogy odsuzuji a začínám se vlastně štítit toho, že chodím rok s feťákem. Když na to přijdu, přizná se a brečí, že mi nechtěl tím ublížit. Jenže při špatné náladě po tom sáhne znovu. Vznikají tak daleko větší konflikty, protože se snažíme o dítě a on do toho užívá drogy, i když ví, že je to špatně.

Řešení psychologa prý nechce, neví, co mu má říct. Pokaždé řekne, že to má pod kontrolou a že už to dělat nebude, že to ví, že to nemá dělat. A já teď nevím co dál.

Utéct z takového vztahu je řešení, ale takto milujícího partnera opustit je velice těžké, zvlášť když vím, že takový člověk potřebuje spíše pomoc, když drogy jsou jen odraz jeho nešťastného dětství.

Psychicky začínám být ale velice špatná a nevím, jestli jsem sama tak silná, abych dokázala bojovat s tak velkým problémem. I já byla týrané dítě, ale nikdy to neřešila žádnými drogami či alkoholem, mam pouze velmi nízké sebevědomí.

Děkuji za odpověď, hezký den.

(Dotaz 2009)

Dobrý den,

jste opravdu v obtížné situaci, pokud se jedná o rozhodování, co dál. Je zřejmé, že svého přítele velmi milujete a vážíte si jeho skvělých vlastností.

Pokud jde o jeho minulost, ať už prováděl cokoliv, je to přece jen minulost. Samozřejmě nevím, jak hluboká jeho závislost tehdy byla a jestli se např. pojila i s nějakým dalším problémovým chováním. Ale určitě byste mu nyní neměla předhazovat něco, co bylo kdysi, kdy jste spolu ještě nebyli.

Je mi líto, že to váš přítel v dětství neměl jednoduché, a že nevnímal od rodičů dostatečnou lásku a podporu. Ale jednoho dne všichni dospějeme a za svůj život musí každý z nás převzít zodpovědnost. Sama na sobě vidíte a dáte mi možná za pravdu, že člověk se nemůže celý svůj dospělý život vymlouvat na své dětství. Tím vůbec nechci říct, že mnoho lidí si z dětství či dospívání neodnáší menší či větší traumata, která mohou mít v dospělosti různou podobu. Pokud ovšem zasahují do života natolik, že komplikují vztahy, práci nebo vlastní vnitřní život, je vhodné vyhledat odborníka.

Naordinovat si na uvolnění každého konfliktu kouření marihuany a občas přidat pervitin není asi nejlepší lék na odbourání stresu. Samozřejmě nechci zveličovat, ‘pár tahů trávy’ jednou za čas nedělá z nikoho drogově závislého (pervitin už je jiný kalibr), problém je spíš v tom, že váš přítel tak řeší stres a reakci na konflikt.

Ať už si najde jakýkoliv důvod a příčinu, zodpovědný za své jednání je on sám. Je typické pro alkoholiky i drogově závislé, jak si pořád namlouvají, že mají situaci pod kontrolou, každou chvíli s tím končí a pak zase zdůvodňují, jaký měli důvod své sliby a předsevzetí porušit.

Existují poradny pro léčbu závislostí, kde by mu s tím odborníci určitě pomohli. Ale nedá se pomoci někomu, kdo zatím nepřipustil, že problém existuje. Váš přítel, ale zatím jen hledá alibi a viníka ‘kdo za to může’ a evidentně s tím sám nic dělat nechce.

Takže jediná, kdo s tím vlastně má problém, jste vy a tudíž to také budete vy, kdo jej bude muset vyřešit. Je to o míře vaší trpělivosti a tolerance a o hranici, kterou si nastavíte. Přítele asi tak snadno nepřesvědčíte o tom, aby někam šel a vyhledal pomoc, takže zatím budete muset vycházet z předpokladu, že situace zůstane, jaká je. A pak je na vás, jestli s tím dokážete žít, zvládnete to tolerovat a neřešit.

Nejsem v žádném případě zastánce ultimát, ale stejně jako alkoholikům občas partneři dávají podmínku, že pokud se nezačnou léčit, odejdou od nich, mohla byste s přítelem probrat vaše očekávání. Že pokud chcete založit rodinu, chcete mít vedle sebe nejen milujícího, ale i zdravého, silného, stabilního a spolehlivého partnera, kterému můžete důvěřovat. 

A pokud nějaký krok ke změně neudělá pro sebe ani kvůli vám, nebude chtít respektovat vaše prosby a představy o společném životě, pak je jenom na vás a na vaší hranici, kolik (a jak dlouho) toho zvládnete. Někomu nevadí žít s někým, kdo pravidelně pije, někdo nemá problém s někým, kdo kouří trávu… a někdo prostě ano a tolerovat to nechce. Takže záleží  jen a jen na vás, jak se k tomu postavíte.

Ale jestli už teď vnímáte, že vaše psychika na tom není nejlépe, příliš bych řešení neodkládala.

Přeji vám hodně sil ke kroku tím pro vás správným směrem.

Jana Řehulková 

 

Dobry den,

s manzelem jsme zili 25 let. Mame spolu 3 deti, nase manzelstvi bylo spokojene, harmonicke,bez hadek, postavili jsme dum, ktery jsme dale rekonstruovali.

Manzel zacal podnikat a v praci me zacal podvadet se svou nadrizenou. Po pul roce podvadeni, kdy to tahl na obe strany, se odstehoval k milence.

Vycetl mi deti, dum, ze nikdy nechtel. Rozvadet se nechce, nechce nic resit, deti si bere na 2 dny v mesici. Zacal se chovat jako pubertak, nove auto, zenska s ditetem, pes. Je to jiz rok, co s nami nebydli a nic neresi. Chci se nechat rozvest, ale on nechce, s nicim nesouhlasi.

Proc to dela? Tvrdi, ze zije novy zivot, ale ukoncit nase manzelstvi definitivne nechce. Nerozumim tomu! Dekuji za odpoved.

(Dotaz 2008)

Dobrý den,

dokážu si představit, že manželův odchod od rodiny po 25 letech společného soužití vás i vaše děti hluboce zasáhl. Po takové době má člověk už obvykle pocit, že toho druhého dobře zná, prožil s ním velký kus života a překonal i různá složitější období.

A najednou tohle…

Podle všeho to vypadá, že příležitost zřejmě napomohla tomu, že manžel v práci nejdříve hledal trochu rozptýlení z domácího stereotypu, protože ten se může po čtvrt století vkrást i do toho sebeharmoničtějšího vztahu. A ono se mu to vymklo a zřejmě se zamiloval. Mohla v tom sehrát roli i nějaká jeho krize středního věku, možná mu zaimponovala rozhodná žena v manažerské pozici, to se můžeme jenom dohadovat.

Otázka je, proč tedy, když deklaruje svůj nový život, nechce ukončit ten předchozí a zachovat se férově i k vám a dětem. Podle jeho chování, které popisujete, mi z toho opravdu trochu vychází ta ‘druhá míza’… i ten spontánní nákup auta, pořízení psa (kterého možná nikdy předtím mít nemohl nebo ani nechtěl), to všechno jsou věci, kterými si možná chce potvrdit svůj pocit vnitřní svobody a nového začátku.

To, že se nechce rozvádět, řešit soudně péči a úpravu styku s dětmi (nevím tedy, kolik mají vaše tři děti let), dělení majetku atd. naopak napovídá, že si stále nechává otevřená zadní vrátka. Proč to tak je se můžeme také jenom dohadovat. Buď si není stoprocentně jistý, že v novém vztahu chce setrvat do konce života, i když si to teď nechce připustit, nebo se bojí, že svou novou partnerku přestane bavit, nebo neví, jak to bude dlouhodobě zvládat s jejím dítětem… opravdu těžko říct. Jasné ovšem je, že ona ho asi do rozvodu netlačí, což má jistě také nějaké své důvody a motivy.

Takže rozhodnutí bude na vás. Pokud jste vše pečlivě zvážila, probrala všechny důvody a jste si jista, že rozvést se chcete, udělejte to. Nepotřebujete k tomu nutně jeho souhlas, prostě podáte žádost o rozvod vašeho manželství. Právníci už si s tím poradí, a to, že žijete už nějakou dobu v odluce a každý v jiné domácnosti, celou věc jistě urychlí.

Pokud si ale stále tímto krokem jistá nejste, tajně doufáte, že manžel ‘prozře’ a nakonec se přece jen vrátí k vám a k dětem a jste připravena tuto případnou situaci zvládnout, odpustit mu a jít dál, je jen na vás, jak dlouho dobu jemu (i sobě) dopřejete na to, než mu ta otevřená vrátka do vašeho manželství zavřené definitivně.

Přeji vám hodně sil a odvahy udělat ten pro vás a pro děti správný krok.

Jana Řehulková 

Jsem se svým manželem 25 let a momentálně se smiřuji s jeho nevěrou a informací,  že mě miluje a chce se mnou zůstat.  Já jen potřebuji mít vedle člověka, u kterého jsem si jistá,  že mě miluje. Jsem nejistá a nevím, zda vydržet, či odejít.

Marta

(Dotaz 2007)

Milá Marto,

informací, které uvádíte je příliš málo na to, abych vám mohla objektivně poradit. Nevím, jaký byl váš vztah předtím, jak jste se v něm cítila milována a v bezpečí. Jestli jste s manželem byli parťáci, měli společné zájmy, děti, vnoučata… jaký byl váš rodinný život.

Nevím také, jestli to bylo manželovo první ‘uklouznutí’, jestli to byla jednorázová epizoda nebo paralelní vztah. Netuším, jestli si umíte po těch letech představit život bez něj a jste připravena udělat takové rozhodnutí.

V každém případě vám ale doporučuji po tolika letech společného soužití nic neuspěchat, odpovědět si na všechny tyto a spoustu dalších otázek, mluvit s ním o tom. Chybu může udělat každý a druhé šance jsou důležité. Pokud cítíte, že jste schopna manželovi odpustit, znovu začít důvěřovat a nebudete mu jeho selhání předhazovat po zbytek života, tak s tím odchodem příliš nespěchejte.

Držím vám palce a přeji hodně sil při pečlivém zvažování a ať už se rozhodnete jakkoliv, ať je to pro vás to nejlepší rozhodnutí.

Jana Řehulková

Je mi 31 let. S bývalým partnerem jsme spolu byli rok. Ano, není to nic dlouhého,  nic, co když skončí, měl by se můj život zastavit.

Seznámili jsme se v práci, pracuji na jako prodavačka na benzině a on byl každodenní zákazník. Nejdříve jsme spolu začali komunikovat, potom si psát, scházet se, všechno bylo krásné. I s mým synem si skvěle sedli.

Protože bydlel docela daleko, začal u nás přes týden bydlet a o víkendech za námi dojíždět. Začali jsme plánovat budoucnost, rodinu, v létě jsme odjeli na dovolenou do Chorvatska. Nikdy jsme se nehádali, bylo nám spolu oběma moc fajn. 

Po dovolené ale přišla rána, pro mě ta nejhorší zpráva. Dozvěděla jsem se, že u něj doma na něho celou dobu čekala žena s ročním dítětem. Já o ní věděla! Jenže mi celou dobu tvrdil, že je to jeho nevlastní sestra. Což je částečně pravda, protože se jejich rodiče vzali.

Dodnes nechápu, proč mi tak lhal. Po této zprávě přišlo obrovské zklamání. Má půl roku se odmlčel a domluvili jsme se, že to zkusí dát doma do pořádku. Občas jsme si napsali nebo zavolali, ale já měla být ta trpělivá, co trpí potichu. Celou dobu jsem si toužebně přála, abych to byla já, pro kterou se rozhodne.

Po půl roce jsme si začali psát více. Řekl mi, že se od ní odstěhoval, že vyřeší bydlení a všechno ostatní, a že jednou spolu možná přece jen budeme. 

A já čekám a čekám, připadám si jako kráva. Čekám na někoho, kdo asi nepřijde nikdy. Ale nejvíc mě asi ničí myšlenka na to, že člověk, kterého miluji, je vlastně s někým jiným. Nevím, jestli šťastný nebo ne, ale je tam. Nevím, jak to všechno dostat z hlavy a jak na to nemyslet. V létě to bude už rok a já si připadám jako malá naivní holka. 

Když jsme spolu, je to mezi námi fajn a i na něm je vidět, že se cítí dobře. Ale rozhodnout se stále neumí a žít s námi oběma nemůže. Přede mnou chodil asi rok s mou kolegyní, proto mě ani nenapadlo, že by měl ještě jiné závazky a nepátrala jsem po pravdě.

Děkuji za váš čas, Petra

(Dotaz 2006)

Milá Petro,

je mi líto, že se tak dlouhou dobu trápíte a naprosto chápu, že se cítíte zrazená a podvedená. Když se na celou situaci ale podíváte aspoň trochu s nadhledem a odstupem, nepochybuji, že si sama dokážete odpovědět na otázky, po kom že to vlastně tak moc toužíte, koho milujete a na koho čekáte. Váš (bývalý) partner je nejspíš milý a okouzlující, pravděpodobně také působí docela důvěryhodně… a když se tato kombinace spojí se zamilovaností, nekritickým obdivem, fyzickou přitažlivostí a touhou na druhé straně, je výsledek celkem jasný.

Ovšem teď, když znáte fakta, není pochyb o tom, že celou tu dobu lhal a podváděl nejen vás, ale i svou ženu s miminkem a předtím zřejmě i vaši kolegyni. Prostě mu vyhovuje a baví ho urvat od života pokud jde o ženy co nejvíc a využívá k tomu jakékoliv prostředky a cesty – výmysly, lži, zamlčování, zkreslování… jen aby se nemusel vzdát ani jedné z vás, a aby mu tento pro něj atraktivní model vydržel co nejdéle.

Není to fér ani k jedné z vás, ani k jeho dítěti. Je to chronický lhář a vztahový podvodník, to, že to neudělal poprvé je důkazem, že nejde o žádné uklouznutí či selhání. 

Vím, že citům a myšlenkám se jen těžko poroučí, ale věřte mi, že čím dřív se od něj definitivně odstřihnete, přerušíte s ním úplně kontakt a pohnete se tak z místa, tím dřív se vám uleví.

Je vám 31, nebudete přece několik let smutně sedět jako princezna ve věži a čekat, jak se rozhodne. Život se má žít a ne přežívat. Je na čase posunout se kupředu. Zkuste svůj čas naplnit zajímavými aktivitami se synem, s kamarády… zajímavý a naplněný program pomůže přibrzdit i ty urputné myšlenky a stále se vracející vzpomínky na něj.

I kdyby se totiž po čase, až si od vás odpočine a doma už se bude nudit, rozhodl pro vás, nikdy byste po jeho boku neměla jistotu, že s vámi zůstane nebo že si kromě vás nepořídí zase nějakou jinou paralelní známost.

Držím vám palce, neseďte a nečekejte, ale přistupte k rozhodování o svém životě aktivně. Nečekejte, jak o vás bude rozhodnuto, rozhodněte se správně vy sama.

Přeji hodně sil a odvahy ke kroku vpřed.

Jana Řehulková 

Dobry den,

manzel me a deti 6 a 9 let opustil. Vysla najevo jeho nevera. Ihned u milenky zustal a rekl, ze chce rozvod. Druhy den uz ale rozvod nechtel.

Nase manzelsvi trva 11 let. Bylo krasne, harmonicke, bez hadek. Manzel je vojak a jezdil na mise, coz si myslim, ze taky nese svou vinu na cele situaci. Milovali jsme se a vim a citim, ze manzelovi nejsem “jedno”.

Po tomto dni, kdy u ni zustal, za nami jezdil velmi casto, porad plakal, vedel, ze vse zkazil, ze udelal chybu Rikal, ze citi, ze k ni nepatri, nesnasi jeji malou rozmazlenou dceru a nasim detem i mne nekolikrat rikal, ze se vrati, ze jsme rodina, ze nas ma rad, plakal kdyz odjizdel zpet k ni.

Jednou ji rekl, ze se mu po nas styska a ona ho vyhodila se slovy sbal se a vypadni. Tak se k nam vratil. Bohuzel utrpelo jeho ego. Nepochopil, ze o nej nebojovala a jen ho vyhodila. 3 dny na to odjel na cviceni a napsal mi jen zpravu, ze ji miluje, ona miluje ho a ze se k ni vraci. 2,5 mesice se neozval ani me, ani detem, ani rodicum (slouzil na hranicich a s ni byl za tu dobu pouze 8 dnu)

Ted jsme se po dlouhe dobe videli. Detem oznamil skaredym zpusobem, ze uz s nami nikdy nebude bydlet. Kricel po nas (v zivote na nas hlas nezvedl) vycital, vymyslel si. Za tim vsim vidim neskutecne nestastneho cloveka, ma v sobe tolik zla a stresu, ze vse obratil proti nam. Deti stale veri, ze se k nam vrati. Ja sama si myslim, ze se nedokaze vyrovnat s tou svou chybou, kterou udelal. Jeho pritelkyne je typ zeny, ktera ma rada penize, chlapy bere jen jako kusy, dokud maji penize, je ma rada.

Nechavam vse byt, nevolame mu, nepiseme mu, nechavame ho dychat a cekame zda si tu svou chybu, rozhodnuti uvedomi. Jak se zachovat v teto situaci nejlepe? Lze takovemu cloveku nejak pomoct? Stastny rozhodne nevypada a zamilovany clovek se chova uplne jinak. Prohlasil, ze ji bere jen jako nocleharnu.

Dekuji moc za odpoved.

(Dotaz 2005)

Dobrý den,

váš manžel se v tom pěkně plácá. Až je mi ho trochu líto, jak si slušně ‘zavařil’.

Vypadá to, že se v tom motá a neví, z které do které. Nejdřív se chce rozvádět, pak zase ne, zůstane u své milenky, ale s pláčem jezdí za vámi a za dětmi, cítí, že k té druhé ženě nepatří, ale přesto za ní smutně odjíždí, když ho ona vyhodí, vrátí se k vám a za tři dny zase píše, že ji miluje, na vás a na děti křičí, že je konec, ale přitom zmínil, že tu druhou má jen jako noclehárnu, potom odjede a více než dvouměsíční odmlkou ‘trestá’ nejen vás a děti, ale dokonce i své rodiče… uznejte, že to je slušná horská dráha a leckomu by se z toho zatočila hlava.

Lítá v tom a neví, co má dělat. Nebo spíš si s tou situací naprosto neví rady a nemá ji pod kontrolou. Někde se zamiloval, ale je si vědom toho, že je táta dvou dětí. Chtěl by se možná vrátit, ale nemá odvahu ten krok udělat. Možná s ním jeho přítelkyně zkušeně manipuluje, vyhrožuje nebo v něm vyvolává pocit viny. To nevíme. 

Co ale víme je, že se v současném modelu určitě necítí komfortně. Máte naprostou pravdu v tom, že projevy jeho chování prozrazují člověka zahnaného do kouta, nespokojeného, vystresovaného… a vy jako jeho nejbližší jste mu posloužili jako hromosvod. To ho samozřejmě v ničem neomlouvá, jen hledáme příčinu jeho chování.

Je od vás hezké, že přemýšlíte, jak mu pomoci (ale současně pochopitelné, je to přece váš manžel a otec vašich dvou dětí), ale dost mu pomáháte už tím, že mu dopřáváte čas a prostor, aby si vše promyslel a ujasnil a nezavíráte mu dveře.

Pokud se neozve sám, po nějaké době ho zkuste požádat o setkání a rozhovor, třeba o dětech. Dobře si promyslete, co byste mu při takovém setkání chtěla říct. Zdůrazněte jeho roli a zodpovědnost otce, ať už se mezi vámi dvěma děje cokoliv. Ale i to, jak ho vaše děti milují a potřebují. Nezneužívejte téma dětí k manipulaci a výčitkám, ale klidně a fakticky mu vysvětlete, že vás jako rodiče mají rády oba stejně.

Pokud se s manželem dohodnete na návratu, je třeba nastavit pravidla a drobná opatření, abyste to oba dva v pohodě ustáli. Kroky, které pomohou opět ukotvit váš vztah i rodinné soužití. Nevyčítejte mu pořád dokola, co provedl, ale na začátku si o tom všem promluvit musíte, jinak vše nevyřčené bude mezi vámi tíživě viset. Nemůže očekávat, že se zvesela vrátí domů jako z delší služební cesty a všichni ho budou radostně vítat u slavnostní večeře. Měli byste probrat vše, co je pro vás důležité a dohodnutými kroky se snažit vyhnout tomu, aby se podobná situace opakovala.

Působíte na mě jako moudrá žena, která jedná uvážlivě a trpělivě, tak jen si hlídejte sebeúctu a respekt k sobě samé, abyste nebyla ta, co si nechá všechno líbit a které si partner neváží, nerespektuje ji a může si k ní dovolit, co chce. Manžel, pokud se vrátí, by se vám měl každopádně omluvit za to, že ublížil vám i dětem a potom spolu s vámi naplánovat konkrétní kroky pro znovuobnovení vašeho vztahu. Ale to už předbíhám…

Přeji vám hodně sil a trpělivosti 

Jana Řehulková

Dobrý den,  

jsem 13 let vdaná, máme dvě děti 6 a 10 let, prošla jsem terapií, neboť u druhého dítěte jsem prodělala poporodní depresi. Bohužel mně to zcela změnilo, najednou tomu, kdo jsem teď, nevyhovuje vztah s manželem.

Vytratila se láska, podvedla jsem ho s bývalým partnerem, ale nakonec jsem to ukončila. Myslela jsem, že prostě máme jen krizi, nebo ji mám já, mám 37let a že to třeba pomůže, nepomohlo a já se ještě k tomu nakonec zamilovala do o 4 roky mladšího muže, který ještě nemá děti, ale zamilovala jsem se poněkud nešťastně. 

Je to velmi pracovitý člověk, vše své práci obětuje a i když si se mnou denně píše i několik hodin střídavě, tak nenašel odvahu se stále sejít. Občas se spolu vidíme na nějakých akcích, asi 3x jsme se líbal-přitažlivost je mezi námi obrovská, ale nikdy nebyl velký prostor se nějak více bavit.  

Asi po roce mi přiznal, že miluje o 10 let mladší holku, platonicky. Je to dcera matky, se kterou občas spolupracuje. Říkal, že mi to musel přiznat, mě bere jako kamarádku, která se mu líbí a že možná skrze kamarádství, třeba bude mezi námi něco víc, tomu nerozumím, když je zamilovaný do té mladé, znají se 7 let, ale on říká, že ho spíš bere jako staršího bratra.  

On chce vše pomalu, problém je, že se stále vyhýbá setkání a já tak nemám možnost ho lépe poznat. Nechápu, proč si, ale se mnou denně píše a vše mi svěřuje a ukončit to nechce. Asi hraje roli i to, že mám dvě děti, i když to říkal, že mu nevadí, když bude mít i svoje a že jsem vdaná. Docela se tím vším trápím, hodně jsem se do něj zamilovala, ale je možné milovat po telefonu?  

Nevím, zda není nesmyslné čekat, až se konečně odhodlá se sejít. Je velmi nesmělý, první ženu měl v 24letech, ale jsem natolik zamilovaná, že asi budu muset, třeba tak pochopím, že bychom se k sobě nechodili, nemůžu na něj zapomenout. Zkoušela jsem dva měsíce nepsat, ale myslela jsem na něj pořád a chyběl mi. S manželem jsem se xxx krát snažila, ale on mne už ani nepřitahuje v sexu, necítím propojení, je to jako povinnost.  Nevím si rady, ubíhá čas a já se nemohu hnout z místa.

(Dotaz 2004)

Dobrý den,

situace, ve které se momentálně nacházíte, se odehrává v několika rovinách a abyste se v ní správně zorientovala, je nutné je oddělit.

V první řadě je tu rodina – tedy vaše dvě děti a manžel. Píšete, že po narození vašeho mladšího dítěte jste prošla psychoterapií, která vám jednak pomohla s poporodní depresí, a která vás současně i v něčem změnila. Netuším v čem nejvíce tu změnu vnímáte, ale předpokládám, že vás spíše vrátila k té předchozí šťastné Pavlíně, obohacené o další velkou zkušenost.

Je možné, že během terapie jste si lépe uvědomila svou hodnotu, svá očekávání a představy o životě v manželství a v rodině. Za to, že se z vašeho vztahu ‘vytratila láska’, ale určitě nemůže terapie. Nepíšete, v čem vám nevyhovuje vztah s manželem, ale domnívám se, že nejprve byste měli zkusit vyřešit vaši manželskou krizi. Zjistit, jestli stojíte o to, vaše manželství udržet, co vám na vztahu s manželem přesně nevyhovuje, jak vidí perspektivu vašeho soužití on a co (a jestli vůbec něco) jste připraveni a schopni pro záchranu vašeho manželství a rodiny udělat. Tím bych určitě začala, je potřeba komunikovat, věci pojmenovat a zcela na rovinu probrat váš i manželův pohled na věc. A dohodnout se, jak budete dál postupovat, a to i v případě, že byste se rozhodli, že spolu dále nezůstanete.

Druhá věc je vaše zamilování do jiného muže. Úmyslně píšu zamilování a ne láska.

A navíc zamilování víceméně platonické. Vypadá to totiž, že si některé projevy jeho chování vykládáte mylně. Proč myslíte, že dosud nenašel odvahu se s vámi sejít? Je přece svobodný, bez závazků… a vy jistě vysíláte signály, díky kterým si může být jistý, že má u vás velkou šanci. Pokud jste se líbali vždy na nějaké akci, byla v tom skutečně oboustranná obrovská přitažlivost… nebo jen příležitost, kouzlo ‘zakázaného ovoce’… a možná trochu víc alkoholu, po kterém padají zábrany?

Protože z toho dalšího, co popisujete, spíš vyplývá, že se mu sice líbíte, nějaká chemie mezi vámi funguje, baví ho si s vámi psát, ale jinak vás bere spíš jako důvěrnou kamarádku, které se může svěřit s čímkoliv, včetně toho, že se zamiloval a všech detailů s tím spojených. To přece kamarádi dělají. A očekává od vás pochopení, porozumění a možná i podporu. Přeje si, aby vše probíhalo pomalu, nechce se evidentně vázat, ale má ve vás důvěrníka a rád si s vámi ‘povídá’ a na to je pro něj písemný kontakt po telefonu evidentně plně dostačující. Věřte, že kdyby se s vámi chtěl setkávat osobně, už by to dávno udělal. Ukončovat nic nepotřebuje, protože z jeho pohledu není co, jste přece jen kamarádi… i když  občas připouští, že výhledově byste mohli být kamarádi s ‘benefitem’.

Myslím, že důvodem toho, že se s vámi nechce sejít, nebude jeho nesmělost či skutečnost, že měl svou první partnerku ve 24 letech. Kdyby byl tak moc ostýchavý, nejspíš by se s vámi nelíbal a nesvěřoval se vám s důvěrnostmi o jiné ženě. Jestli dobře počítám, slečně je cca 23 let a pokud se znají 7 let, tedy od jejích 16, a je to dcera jeho známé, bere ho možná spíš jako strejdu než staršího bratra. To nic nemění na tom, že se do ní zamiloval, má potřebu o ní mluvit a (s vámi) to probírat.

Zvažte sama, jestli vám tento model vyhovuje a upřímně si odpovězte na otázku, jestli kdyby s vámi chtěl být, lépe vás poznat, zjistit něco víc o vaší rodinné situaci, jestli by to opravdu už neudělal. Můžete mít klidně nějakou dobu ‘korespondenční vztah’ a může to být hezké, ale dlouhodobě vás to zřejmě uspokojovat nebude.

Vím, že je těžké poručit citům, ale zkuste alespoň objektivně zhodnotit současnou situaci, bez zbytečných nadějí a nenaplněných očekávání. Myslím, že i v případě, že už by se skutečně nepodařilo zachránit vaše manželství, chtěla byste mít po svém boku muže, který o vás bude projevovat skutečný zájem, bude po vás toužit, milovat vás, podporovat, trávit s vámi co nejvíce času a být vám skutečným partnerem a ne jen ‘přítelem na telefonu’.

Přeji vám nadhled a zdravý úsudek, ať kroky, které podniknete, vedou k tomu, abyste byla šťastná vy i vaše děti.

Jana Řehulková

Zdravím vás.

Jsme s přítelem spolu 4 roky, do toho máme spolu syna, kterému bude teď v září rok.

Jenže já se teď potýkam s tím, že skoro každou noc asi zhruba půl roku se mi zdá o bývalém partnerovi s tím, že se k sobě vracíme.

Ne a ne přestat a já pak na to celý den myslím, a když se s ním vidím, jelikož máme stejně kamarády, tak hned jsem z něj hotová, ale není to tak, že bych se do něj zamilovala nebo tak.

 Už si moc nevím rady, co a tím snažím se mu vyhýbat zuby nehty, ale je to prostě už trochu na hlavu.

(Dotaz 2003)

Dobrý den,

nemám bohužel žádnou účinnou radu, jak ovládat a řídit své sny. Říká se, že sny jsou nezpracovaná realita. Je těžké posoudit, do jaké míry, ale jisté je, že si v nich s námi naše podvědomí zahrává.

Je zvláštní, že vaše sny se objevily krátce poté, co se vám narodil váš chlapeček. Nepíšete nic o tom, jaký je váš vztah s vaším přítelem, kolik je v něm romantiky, intimity, jak se k sobě chováte a jak trávíte čas i spolu s vaším synkem.

To všechno může hrát roli v tom, co se vám pak vkrádá do snů.

Doporučila bych vám, i s ohledem na to, že máte doma osmiměsíční miminko, abyste se skutečně bývalému příteli nějakou dobu důsledně vyhýbala a ani si s ním třeba nepsala, pokud to zvládnete. Sny spolu s fantazií a příležitostí k tomu mohou být někdy nebezpečné.

Snažte se vymyslet a naplnit hezké společné chvíle se svým přítelem. Vneste do vašeho vztahu více romantiky, možná i erotiky. Pokud na to bude váš partner pozitivně reagovat, naplní se i vaše touhy a potřeby a možná postupně zmizí i váš ex z vašich snů.

A když k tomu přidáte ještě mazlení a emoční naplnění s vaším miminkem a společné aktivity a čas strávený ve třech, celá vaše rodinka pohromadě, mohla by si dát říct i vaše hlava a posílat vám do snů filmy s jiným obsazením.

Jana Řehulková

Dobrý den, velmi Vám děkuji za odpověď. 

S přítelem trávíme dost času spolu chodíme na procházky intimní život se vrátil do normálu po porodu už velmi brzy a ano měli jsme problémy, protože partnerovi trvalo než si zvykl na malého, a dost často jsme se hádali a také skrz mé kamarádky, že jsem se v nich zhlídla. Všechno jsme to vyřešili a je to pravé všechno super i mazlení a hraní s miminkem. Jsem v tomhle ohledu spokojená a nic mi právě nechybí. Sny ale ne a ne přestat. Je to šíleně.  Asi se bojím, že postrádám ve vztahu trochu toho náboje, vzrušení a proto to hledám ve snu?

Děkuji moc za odpověď.

(Navazuje na Dotaz 2003)

Narození dítěte je velká zatěžkávací zkouška nejen pro novopečené rodiče, ale i pro partnerský vztah. Všechno je nové, soužití dostává úplně jinou dynamiku, maminky bývají unavené a tatínkové se někdy cítí trochu odstrčení, protože dítě se logicky stává středobodem vesmíru. 

A někdy se také dostaví pocit stereotypu, většina dnů má podobný režim a průběh a maminky mohou zažívat i ztrátu volnosti, nemohou odejít, kdy chtějí a kam chtějí a některé mohou mateřství vnímat jako určité omezení.

Pokud máte pocit, že u vás s přítelem i synem vše funguje a je v pořádku, překonali jste už i některé počáteční problémy, pokuste se dostat do vztahu i trochu toho náboje a erotického napětí, abyste je nemusela hledat jinde. A pokud sny o vašem ex jsou skutečně jen sny a nemáte tendence je převádět do reality, klidně si je ponechejte, na tom není nic trestného. Časem se vám určitě začnou zdát i jiné.

Pokud to budete trvale považovat za velký problém a bude vás to stále trápit, museli bychom to probrat už při osobní konzultaci.

Jana Řehulková

Dobrý den.

Momentálně prožíváme s manželem po 13 letech spolu hlubokou krizi. Přiznal se k roční nevěře, byl prý zamilovaný, nová slečna byla láskou jeho života…

Nicméně se po 3 měsících vrátil a chceme to spolu opět zkusit. On ale vůbec nekomunikuje. Nechce nic řešit, nemá moc potřebu se ani omluvit, prostě tak nějak najel do starých kolejí s tím, že očekává, že já hodím vše za hlavu a doma budu dělat pohodu.

Já se nechci zbytečně hrabat v minulosti, ale chci od něho slyšet, co by chtěl dělat jinak (podle jeho slov nebyl nějakou dobu v manželství spokojený), jak si všechno představuje dál…

Já se snažím. Ptám se ho, snažím se hledat chvilky jen pro nás a dát mu klid, ale občas mám prostě něco na srdci, co mám potřebu si ujasnit a on všechno bere jako útok, jako řešení něčeho zbytečného i když to tak vůbec není.

Mám strach, že když nebudeme komunikovat, přijde za čas opět bez jakéhokoliv varování s tím, že odchází… Jak se posunout dál, jak zase získat důvěru a jak ho přimět sdělovat jeho pocity a potřeby? Nejsem jasnovidka 🙁

S pozdravem Veronika

(Dotaz 2002)

Milá Veroniko,

ve vaší neveselé situaci mi trochu chybí jedna podstatná informace – kdo byl hlavním iniciátorem manželova návratu zpět domů. Z jeho přístupu, tak jak jej popisujete, to totiž působí tak, jako byste ho domů ‘přivedla’ (navrhla to) vy a tak vás staví do role, že ho tam tedy máte, ale že on nic řešit nechce a nebude.

Samozřejmě, že dobře ví, že ‘máslo na hlavě’ má on, ale takto je to pro něj pohodlnější a bezpečnější, když o svém selhání nemluví a alibisticky dělá mrtvého brouka.

Máte ale naprostou pravdu v tom, že pokud to, co se stalo, neproberete, nevyjádříte své pocity a nedohodnete se společně na drobných opatřeních či změnách, jak se takové situaci do budoucna vyhnout, může se nejen opakovat, ale soužití bude velmi těžké a odtažité. Manžel se uzavře se svými pocity a myšlenkami do sebe a vy budete v napětí přemýšlet, co se mu honí hlavou a jako ostříž sledovat, jestli něco nenasvědčuje tomu, že ‘už je to tady zase’.

Tím, že se o problému nemluví, tak sám od sebe obvykle nezmizí. Na druhou stranu, kdybyste se ale k tématu vracela příliš často, byť jen nějakou jednotlivou otázkou nebo poznámkou, může to také vést k tomu, že se manžel stáhne a uzavře, protože se může cítit zahnán do kouta.

Zkuste mu upřímně vysvětlit, že to, co se stalo, je těžkou zkouškou pro váš vztah, pro vás oba. Že vám na vašem manželství  záleží a chcete mu určitě dát šanci. Ale abyste se pohnuli z místa dopředu, musíte věci, které se udály pojmenovat, říct si důvody ve vašem soužití, které k němu možná vedly a svěřit se vzájemně i se svými představami a očekáváními, které jeden od druhého máte. A dohodnout se, co je každý z vás připraven udělat či změnit, aby vám oběma bylo v obnoveném vztahu časem zase dobře.

Bude to těžké, vám se budou vracet představy o tom, co udělal, bude vás to svádět k výčitkám, on nejspíš bude mít tendence z toho utíkat… ale pokud se oba shodnete na tom, že vám vaše manželství stojí za to, abyste o něj zabojovali a udrželi jej, tak to za tu námahu a nekonformní určitě stojí.

Vysvětlete manželovi, že to s ním chcete probrat právě proto, abyste se k tomu nemuseli pořád vracet. Že potřebujete odpovědi na své otázky. A že hlavně chcete společně s ním vymyslet kroky, jak tu krizi zvládnout a překonat.

A pokud bude tvrdošíjně mlčet, zkuste mu o tom všem napsat dopis. To někdy pomůže, muži často lépe vnímají očima než ušima. Nekritizujte. Popište, jak se cítíte, ptejte se na to, čemu nerozumíte a navrhujte konstruktivní pozitivní kroky, které povedou ke zvládnutí tohoto těžkého období.

Přeji vám hodně sil a trpělivosti.

Jana Řehulková

Poprvé jsem se dnes rozhodla vám napsat. Omlouvám se, že to nebude slohově úplně košer, ale trochu se klepu, mám děsný strach.

Od minulého léta chodím s Pavlem, jemu teď bylo 34. Hodně si rozumíme a já si s ním dokážu představit život. Ze začátku to nebylo nic moc, nebyla to láska. Upřímně, nejdřív to pro mě byl takový převozník, spali jsme spolu a později začali i chodit do kina, na brusle, do sauny, plavat – máme hodně společných koníčků. Bylo mi s ním tak dobře, že jsem nemyslela na toho, který mi zlomil srdce. To bylo příjemné, jinak jsem na toho předtím myslela pořád.

Toto trvalo asi od ledna 2019. Cca v srpnu jsme si řekli, že je nám spolu fajn a že to zkusíme jakože oficiálně, na vážno. Měli jsme za sebou príma výlet, kdy jsme prochodili Pálavu, spali pod širákem, Pavel se tam o mě hezky staral. Pak to bylo takové všelijaké, začala jsem od toho očekávat něco více, než že spolu budeme trávit čas, jen když nám nějaký ten čas vyzbyde. Stalo se i to, že se třeba 3 dny neozval a já čekala. Ne, že bych neměla i svoje aktivity, ale tak nějak jsem čekala, že spolu budeme více, že se postupně nějak zamilujeme apod. Nějaká ta zamilovanost, že bychom si vypisovali, jak se na sebe těšíme, nenastala, Pavel mi kolikrát řekl, že on musí pomalu, a že mu není 20, aby za mnou běhal jak blázen.

Tomu rozumím, jen jsem stejně pořád čekala na tu lásku, na ten obdiv apod. Nicméně, ano, seznámil mě s rodinou, byli jsme tam na vánoce. V září mě vzal na svatbu svojí sestry. Představil mě kamarádům. Snažil se mně integrovat do jeho života. Nutno podotknout, že s žádnou ženou neměl vážný vztah. 2x byl zamilovaný, ale nikdy nedošlo ani ke společnému bydlení. Oba tyto vztahy skončily ženy a vždy ho to prý dost vzalo. Čemuž rozumím, já za sebou mám 3 vztahy, ale byly dlouholeté a bydleli jsme spolu, žili. Naše zkušenosti se tak dost liší. Abych se vrátila, postup tam byl a já za to byla ráda. Zamilovaní jsme tedy asi nebyli nikdy, ale klidně si troufám říct, že ho miluji a že si dovedu představit mít rodinu. Toto vyznání jsem tedy nikdy neřekla, říkáme si pouze “mám tě rád/a”, o dětech jsem se bavili o jménech, kolik bychom jich chtěli apod. Pavel má hodně koníčků, asi díky tomu, že většinou byl svobodný – krom toho, že chodí do práce, chodí 2x týdně na (název sportu), vede (jméno sportu) tréninky, je součástí kapely, v létě tráví dovolenou jako instruktor v (název jiného sportu), v zimě jako instruktor (název jiného sportu), sám se učí německy, chodí posilovat, apod. Tyto koníčky ho ohromně naplňují.

Jak začal v březnu řádit covid, oba jsme byli doma. U mě doma. Tolik času jsme spolu nikdy předtím netrávili. Bylo to jako na houpačce. Chvíli skvělé, chvíli jsme se nemohli vystát. Vždy mě uklidnil, že to je pouze ten karanténní stav a že až budeme chodit do práce, bude to lepší. Dost jsme spolu cvičili, procvičovali angličtinu, zrekonstruovali jsme u mě kuchyni. Vím, že jsem měla párkrát stavy úzkosti, on byl ten hromosvod a mrzí mě to. Nezasloužil si to. Teď, když je uvolnění, cítím, že chce zpět ke svým aktivitám. Narazili jsme. Plánovali jsme léto a tak nějak mu na mě asi nevyzbyde čas.

Chápu, že se nechce vzdávat žádného koníčku. Prý pak nedokáže předat tu radost mně. Jenže já mám jazyk lásky pozornost. Strašně mě mrzí, že na výlet si musím sehnat kamarádku. Nebo nedej bože – kamaráda. Mu to nevadí, věří mi. V pátek jsme se strašně pohádali, on se bojí, že ztratí svobodu. Prý se poslední týden necítil vůbec dobře, protože měl 2 volné dny z práce a já chtěla, ať je tráví se mnou. On chtěl dělat svoje koníčky. Bojí se, že to už nebude on. Teď chce být zpět u sebe na bytě a přemýšlet. Prý mě má rád, ale ne víc jak svoji svobodu. Tahle věta mě dost bolí. Myslela jsem si, že jsme na dobré cestě. Že jsme si na sebe zvykli, kolikrát to bylo tak těžké se navzájem pochopit, ale myslím, že jsme ušli dlouhou cestu.

Strašně mě bolí, že on nevidí jinou možnost. Že jsou přednější ty koníčky. Minulý týden jsme plánovali, jak se sem nastěhuje a teď jsem tu sama a bojím se, jak se rozhodne. Navrhla jsem, ať si přečte knihu Pět jazyků lásky a pak si o tom promluvíme. Navrhla jsem, že si můžeme dát třeba cíl, že si navzájem uděláme jednou za týden navzájem nějakou radost – on mě např. vezme někam ven, kde se mi bude věnovat, ne jen že spolu půjdeme mezi kamarády, já z toho pak budu moci čerpat a dám mu více prostoru. Nechci to vzdávat. Nevím však, jak se správně zachovat. Kdyby to skončilo, brala bych to jako prohru. Už jsem nějaké rozchody zažila a vím, že se mi nakonec i dost ulevilo. Ale mám pocit, že tohle mě dost vezme, že to ještě doopravdy snad ani nezačalo…

Říkal, že se bojí, že mi nebude moct dát to, co potřebuju, že zklame jak mně, tak i sebe. Chce teď být sám a urovnat si to. Já furt říkám, že je skvělej a že to prostě dáme… on má pochyby. Bojím se, že nevidí tu cestu, jaké by to mohlo být.

Iveta

(Dotaz 2001)

Milá Iveto,

naprosto rozumím vašemu strachu a obavám. Děkuji za podrobný popis průběhu a vývoje vašeho vztahu s Pavlem, díky tomu je situace poměrně přehledná a navíc nevědomky jste si na několik otázek vlastně odpověděla sama.

To, jak popisujete přítelův přístup a pohled na věc, vypovídá o tom, že ať už jste si řekli a zkoušeli to ‘oficiálně’ nebo ‘na vážno’, on váš vztah nejspíš stále vnímá jako na začátku, jako přátelství ‘s bonusem’. Svědčí o tom i to, že když jste si teď v karanténě neplánovaně vyzkoušeli intenzivní soužití, vlastně se ukázalo, že mu to tak úplně nevyhovuje. A určitě to není tím, že jste měla občas pocit úzkosti nebo napětí a povolila jste ventil. Určitě jste nebyla celou dobu od rána do večera jako fúrie, takže se z ničeho neobviňujte. Všichni byli v tom období tak trochu v napětí a je normální své strachy a obavy sdílet s partnerem.

Problém je spíš v tom, že každý z vás vnímá nejen váš, ale i naplnění společného času diametrálně odlišné představy. V podstatě váš přítel nedělá nic špatně. Nelže vám, neslibuje, co nemůže nebo nechce splnit, nemanipuluje vámi, ale naopak, jedná s vámi zcela otevřeně a na rovinu a upřímně vám sděluje své pocity a představy.

Je ovšem zcela nepřehlédnutelné, že jeho plány a představy jsou zcela jiné, než ty vaše. Vezměte si jen jeho řazení priorit – když má dva volné dny, raději by je trávil u svých oblíbených aktivit a koníčků než s vámi. Když dojde na plány na léto, vypadá, že už má rozplánováno, ale nejspíš bez vás. Je mu jedno, jestli jedete na výlet s kamarádkou nebo kamarádem, takže na vás zřejmě ani trochu nežárlí.

Vypadá to, že vy jste se ve vztahu posunula z ‘mít rád’ na ‘milovat’ a možná i ‘potřebovat’, zatímco on se k vám chová stále jako ke kamarádce. Když s vámi chce být, tak je, když ale chce být s kamarády a věnovat se svým věcem, tak prostě odejde. Nechce se přizpůsobit, nechce se domlouvat, nechce společně plánovat. Nechce závazky!

Nechci spekulovat o tom, proč se rozpadly jeho předchozí krátkodobé vztahy, proč ho partnerky v minulosti opustily, ale zdá se, že jeho touha po svobodě a volnosti je skutečně velká a úplně se neslučuje s budováním závazného a trvalého svazku.

Jsou jen dvě možnosti, jak se k tomu postavit. Buď dokážete brát váš vztah se stejnou lehkostí jako Pavel a budete pořád spíš kamarádi, kteří mají podobné zájmy a rádi spolu tráví čas, ale vzájemně se nijak neomezují… nebo pokud stojíte pouze o vztah, který směřuje ke společné budoucnosti, porozhlédněte se možná raději jinde.

Pokud byste to udělala, nebylo by to určitě vaše selhání, jen respekt ke svým hodnotám a prioritám, k sobě samé. Tím spíš, že už máte zkušenost, že odchod z nenaplněného vztahu přinese v důsledku určitou úlevu a příležitost se znovu nadechnout. A že jste to už v minulosti zvládla.

Pokud byste totiž teď moc ‘tlačila na pilu’, byla příliš aktivní bez odezvy na druhé straně, navrhovala, plánovala a Pavel by jen hledal důvody, proč to nejde a co chce a představuje si on… byla by celá vaše snaha kontraproduktivní.

Nemusíte to rozseknout hned, člověk musí vždycky dozrát do bodu, kdy je připraven udělat rozhodnutí. Klidně můžete nechat věci ještě chvíli plynout, počkat, s čím přijde poté, co si vše promyslí, ale promýšlejte si vše současně dobře i vy. Nestavte si vzdušné zámky, upřednostněte svá očekávání a upřímně si odpovězte, zda s Pavlem byla, jsou a budou naplněna. Určitě nechcete dlouhodobě setrvávat ve vztahu, který vám bude přinášet smutek, frustraci a nenaplněné představy.

Držím vám palce, ať to dopadne co nejlépe a uděláte pro sebe a svůj budoucí život to nejlepší rozhodnutí.

Jana Řehulková

Osobní konzultace, když online poradna nestačí…

Jsem si moc dobře vědoma toho, že vaše současná situace není důsledkem pouze vašich rozhodnutí, ale vlivem okolností, vztahů, rodinných poměrů, pracovních příležitostí, zdravotního stavu, vztahových kompromisů a často také náhody.

A právě proto, že to vím, nemusíte čekat teoretickou přednášku, láteření nad vaší neschopností nebo “dobré rady do pečiva” (tj. v praxi nepoužitelné).

K našemu setkání přistoupím od první minuty s pokorou:

Z vlastí praxe, práce s několika tisíci absolventů mých přednášek a desítkami mých osobních klientů ale vím, že každá situace, každý vztah a každá otázka má řešení

… a právě to na naší konzultaci společně najdeme.

„Skutečné manželství je zvláštní směs lásky, přátelství, smyslnosti a úcty..“

André Maurois