Dobrý den, nevím kde začít…

Měla jsem za sebou šestiletý nevydařený vztah v zahraničí, že kterého mi zůstal syn s ADHD. Bylo mi jasné, že si hned tak nikoho nenajdu. Byla jsem asi rok sama a potom jsem si začla s jedním známým, protože už jsem chtěla zažít znovu ten pocit, že mě má někdo rád. Asi po čtyřech měsících jsem otěhotněla a do osmi měsíců se nastěhovala k němu domů, kde ještě bydleli jeho rozvádějící se rodiče. Tchýně pak s námi zůstala, ale je super. Manžel začal s rekonstrukcí, ale dělá podle toho, jak se mu chce. Nikdy moc nemluvil, ale já to asi přes zamilovanost neviděla. Dělala jsem vše, co jsem mu na očích viděla, ale po roce a půl mi začalo docházet, že se mi nic nevrací. Začala jsem strádat a být kritická.

Snažím se po dobrém i po zlém, ale vůbec nic s ním nehne. Začal mě o to víc ignorovat. Nezažila jsem nikdy člověka, se kterým by se nedalo vůbec mluvit. Komunikace mezi námi skoro neexistuje, ale když mu to řeknu, odpoví, že se mnou přece mluví. Já jsem hodně upovídaná, takže opravdu netuším, jak může říct, že nemluvím já. Jediné, co by po mně chtěl, je sex a uvařit.

Už jsem ve fázi, kdy opravdu nevím, co s ním. Rok a půl po synovi se nám narodilo ještě třetí dítě. Samozřejmě, že všechno je na mně. Nemám žádný volný čas a nemám v manželovi absolutně žádnou oporu. Ani když jsem přišla domů se sádrou na ruce, nebyl schopen mi s ničím pomoct. V poslední době už nezvládám udržet emoce ani před dětmi, před rodinou, zkratka před nikým. Nevím si rady, nechci, aby děti vyrůstaly bez táty, jinak už bych dávno odešla.

Nika

(Dotaz 2056)

 


 

Milá Niko,

zdá se, že už na začátku jste do vztahu vstupovala spíš z rozumu než s velkou vášní. A těhotenství a stěhování přišlo potom docela rychle, nevím, jestli jste se za těch pár měsíců stačili spolu pořádně poznat.

Vlastně ani bydlení a zázemí pro rozrůstající se rodinu nebylo na začátku úplně ideální, bylo třeba rekonstruovat. A ukázal se manželův trochu laxní přístup, pracuje podle nálady.

Sama píšete, že váš muž nikdy moc nemluvil, jen jste tomu přes zamilované brýle nevěnovala pozornost. V této věci se tedy nijak nezměnil, byl takový nejspíš vždycky. A představa, že změníte dospělého člověka ‘k obrazu svému’, je naivní. Nezměníte. Naopak. Vypadá to, že manžel se ‘sekl’, protože ho někam tlačíte a snažíte se změnit jeho přístup. On zřejmě neumí vaši představu naplnit, tak se uzavřel ještě víc.

Připadá mi, že jste to zakládání rodiny trochu uspěchali, šli jste do toho dřív, než jste jeden druhého měli možnost pořádně poznat a vyzkoušet si, jak vám půjde společné soužití.

Nemám návod, jak vašeho manžela rozmluvit, ale domluvit se na tom, jak se zapojí do chodu rodiny a péči o děti byste měli. Alespoň se o to pokusit. Zkuste si připravit návrh, jak by se měl manžel zapojit a s čím by vám měl pomoci. Kdy bude mít děti na starosti, abyste vy získala trochu času pro sebe. A v klidu to s ním proberte, bez kritiky a obviňování, jinak se uzavře a nebude vás poslouchat. Buďte stručná, nezapleťte se do pavučiny mnohomluvnosti, jinak to podstatné, co chcete projednat a v čem s manželem dosáhnout dohody, zapadne ve víru slov.

Děti zkuste ušetřit, neřešte problémy před nimi, jsou ještě příliš malé a měli by domov a své rodiče vnímat jako stabilní a bezpečné místo.

Udržet klid a potřebný nadhled.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.