Dobrý den,

jsem se svým mužem v manželství dva roky, ve vztahu celkem šest let. Před čtyřmi lety se nám narodil první syn, o dva roky později druhý, společně ještě vychováváme mého dvanáctiletého syna z předchozího vztahu. Musím říct, že můj muž má skvělý vztah jak s nejstarším synem, tak s oběma mladšími dětmi. Od první chvíle jejich života byl neustále s nimi, zapojoval se do všech denních činností a velmi mi pomáhal. Přesto od září minulého roku nastalo období, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná, nepřitažlivá… můj muž se mi snažil ještě víc pomoci, každý den po práci vzal děti ven, pomohl je vykoupat, uspat. Děti v podzimním období bývaly nemocné, nejstarší syn nastoupil na gymnázium a bylo potřeba se mu více věnovat.

Mám pocit, že nás semlela každodenní rutina a stereotyp. Neměli jsme možnost si někam vyjít, o intimních záležitostech mohla být řeč zcela sporadicky, měla jsem pocit, že fungujeme jako stroje. Byla jsem nervózní, hádavá a zřejmě řešila blbosti, jak mi můj muž vyčetl, řešila vykonstruované problémy.

V prosinci se u manžela rozjel kolotoč vánočních večírků, přičemž hned z prvního nepřišel v noci domů. Pro mě naprostý šok. Můj manžel, který když šel výjimečně do hospody, obvykle po hodině psal, jak se máme a zda je doma všechno v pořádku. Prý usnul u kamaráda z volejbalu. Tento kamarád se nedávno rozešel s dlouholetou přítelkyní, nastěhoval si k sobě po krátkém čase vdanou paní a můj manžel ho začal obdivovat, jak kamarád konečně pochopil, že se dá žít i jinak, jak je teď kamarád konečně šťastný, jak se s novou přítelkyní skvělé baví. A u tohoto kamaráda můj manžel prý spal. Sice jsem se chvilku zlobila, ale žádné scény se nekonaly. Asi po týdnu jsem večer, když jsme měli konečně chvíli pro sebe, řekla manželovi, že mi ta situace pořád leží v hlavě a že mě to trápí. Přinesl druhý den kytku, ale měla jsem pocit, že není všechno tak, jak říká.

Asi po dalším týdnu se manželovo chování radikálně změnilo. Z toho hodného muže se najednou stal macho ve stylu kamaráda a rozjel se kolotoč dohadů. Vadilo mi chování toho namachrovaného chlapa, co je se vším rychle hotový a chová se tak i k dětem. Bylo z něj cítit, jak mu vadím a má mě plné zuby. V lednu navštívil jeden pátek hospodu s bývalými kolegy, v sobotu se ptal, zda k nám může přijít jeden jeho kamarád, že chtěli jít na pivo, ale je mu hloupé jít dva večery za sebou. A já hloupá ho do té hospody poslala s tím, že mi to nevadí. Konal se opět noční návrat a následující den ve vzduchu viselo hrozné dusno.

Večer chtěl manžel usínat v objetí a já tušila, že se něco stalo. Nevydržela jsem to a o dva dny později v jeho telefonu z konverzace s kamarádem ze soboty zjistila, že se manžel setkal v noci s nějakou slečnou, kterou mu kamarád “dohodil”. Skvěle se bavili, slečna se celý večer smála a neřešila blbosti jako matka jeho děti, jak tam stálo. Zeptala jsem se ho, zda mi k tomu něco řekne, neřekl. Poprosila jsem ho tedy, ať jde na nějaký den k rodičům, abych měla možnost situaci vstřebat a abychom se nehádali před dětmi.

Bohužel jsem v afektu řekla, že podám žádost o rozvod. Manžel se prý doma zhroutil mamince, řekl jí, že se setkal s kamarádkou, kterou zná déle než mě, začal řešit, že trpím výkyvy nálad, které mu vadily celých šest let, jen doufal, že to časem bude lepší. Od té doby bydlí u rodičů, po čtrnácti dnech přišel s tím, že mám zůstat v bytě, on že si dostaví dům, který jsme začali stavět před nedávnem z peněz jeho rodičů. A že se nevrátí a chce se rozvádět, ale až za rok a půl, až nebudu na mateřské, protože je to pro nás oba výhodné. Ptala jsem se ho znovu na konci dubna, zda je o rozvodu přesvědčený, prý bohužel ano. Tři měsíce byl velmi náladový a bylo poznat, že je z té situace velmi zničený, především kvůli dětem, na které je hodně fixovaný. Na mě měl velký vztek, stále se tvářil, že je to všechno moje vina. Komunikuje pouze o dětech a hlavně přes zprávy, až nyní poslední tři týdny se zdá, že ho vztek opustil, chová se mile, komunikuje více, neutíká, ale vše se točí pouze kolem dětí. A mám pocit, že se stále s někým vídá.

Jsem zmatená, celá ta situace je pro mne velmi nepřehledná a trápí mě, že nemám žádnou představu, jak se mohou věci dále vyvíjet, abych třeba neučinila nějaké unáhlené rozhodnutí. Proto prosím o radu. Mockrát děkuji.

Petra

(Dotaz 2025)

 


 

Milá Petro,

to, jak popisujete 6 let svého vztahu s manželem je jistě snem mnoha žen. Manžel má úžasný vztah k dětem, dokonce i k vašemu synovi, stará se o ně, pečuje o rodinu, zajímá se, když vás viděl unavenou a vyčerpanou, bral denně po příchodu z práce děti ven, koupal, uspával.. o tom by si nejedna žena skutečně mohla nechat jen zdát.

Kde se tedy stala chyba? Píšete otevřeně, budu tedy otevřená i já k vám. Napadá mě otázka, co za to všechno, co pro vás a pro rodinu dělal, dostával? Cítil na oplátku zájem a péči z vaší strany? Našla jste si čas být nejen skvělá máma, ale i milá a příjemná partnerka? Myslím, že ve vztahu je velmi důležité, aby se partneři nestali jen rodiči, i když své děti nade vše milují, je důležité, aby tady byli i jeden pro druhého, aby spolu fungovali i jako pár. Aby se žena chtěla svému muži líbit a on jí dokázal složit poklonu a polichotit. Aby mezi nimi nezmizela intimita.

Určitě pro žádného muže není příliš inspirativní, když pracuje, pečuje o rodinu, stará se o děti, zapojuje se maximálně do veškerého dění a doma ho čeká nervózní, podrážděná či naštvaná manželka se spoustou výčitek a zcela bez nálady. Někdy se může stát, že muž pak hledá nějaké jiné místo, kde může vydechnout, neřešit každodenní kolotoč opakujících se starostí a povinností a může jen být. V klidu a v pohodě. Nemusí to ani souviset s velkou láskou.

V současné situaci bych vašemu muži dopřála čas, aby si vše urovnal v hlavě. Netlačte na něj, neútočte, nevyčítejte. Dopřejte mu prostor a odstup. Jestli má tak silný vztah k dětem, možná, že své rozhodnutí ještě přehodnotí. Je důležité, aby ve vás ale viděl možnost klidného přístavu, jak jej znal na začátku. Chovejte se klidně a pokud možno vyrovnaně, o dětech s ním komunikujte mile. Buďte sama aktivní a informujte ho o nich. Váš manžel zřejmě utekl u velkého tlaku a stresu, pokud chcete, aby se vrátil, dejte mu příležitost, aby tuto variantu chtěl i on. Pečujte o sebe, dělejte věci, které máte ráda a které vám vrátí úsměv na rty.

Přeji vám hodně trpělivosti a šťastný konec.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.