Dobrý den,

v 18 letech jsem se opravdu hodně zamilovala. S tím chlapcem jsme se nejprve scházeli, já potom nastoupila do práce a on na vojnu. Psali jsme si a když to šlo, tak za mnou přijel. Nedokázali jsme být spolu, ani bez sebe.

Ve 24 letech jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak. On se nechtěl ženit, nechtěl rodinu, a já si tedy našla někoho jiného. Otěhotněla jsem, vdala se, s manželem jsme měli tři děti. Po 11 letech přišel rozvod. Z jeho strany, i když jsem k tomu asi přispěla, nikdy jsem nedokázala manžela milovat, jako toho předtím, stále a pořád. Zůstala jsem sama s dětmi 11, 7 a miminkem. Nenašla jsem nikoho, koho bych tak milovala jako tamtoho. A v 50 letech, po 17 letech od rozvodu, jsem ho potkala. Náhodou. Oba jsme byli sami, oba jsme měli svůj život, práci, povinnosti. Scházíme se na sex, z jeho strany o nic víc nejde. A já ho stále miluju. Celým svým srdcem, celou svou duší, všemi částmi svého těla.

Vím, že už nikdy nikoho nebudu tak milovat. Jen bych chtěla víc. Nevím, kolik času mi zbývá, a chtěla bych s ním ten čas prožít. On nechce vážný vztah. A já se neskutečně trápím. To, o čem jsem celý život snila, po čem jsem toužila, se splnilo, ale jen částečně a já nevím jak dál…

(Dotaz 2012)

 


 

Tomu se říká osudová láska. Tedy vaše určitě. Láska s velkým L. Jestli to tak má a měl i váš přítel je s otazníkem. Šest let měl příležitost rozhodnout se a být s vámi. Žít s vámi. Sdílet nejen ten silný cit, ale i skutečný život.

A život vám napsal nyní ve scénáři další kapitolu, další příležitost, další otevřenou možnost a co on? Zase chce jen to, co na začátku. Hezké chvíle bez závazků a zodpovědnosti. Je tedy možná načase, trošku z té romantiky prozřít. Nemůžete nikoho přinutit, aby vás miloval tak moc, jako vy jeho, tak, jak vy si přejete a jak po tom toužíte (a jak jste to zřejmě po léta živila ve svých vzpomínkách a představách). Nemůžete nikoho změnit.

Jediné, co můžete, je sama se rozhodnout, jak budete na danou situaci reagovat, jak se k tomu postavíte a jak se zachováte. Buď slevíte ze svých nároků a užijete si, že spolu můžete sdílet hezké chvilky a sex… a nebo, pokud vám to v důsledku ještě víc ubližuje, dáte mu najevo, že o takový vztah nestojíte a půjdete od toho.

Byla by ale škoda se trápit a soužit, místo toho, abyste si život ještě užila. Buďte k sobě upřímná, netrápí vás on, ale vaše představy a očekávání. On vám zřejmě nikdy nic nesliboval, ani s vámi v tomto směru nijak nemanipuloval. Někdy je opravdu jen a jen na nás, abychom dospěli, otevřeli oči a užili si to, co nám život nabízí a přináší.

A užijte si i to, že vám bylo dopřáno prožít tak silný osudový cit, ne každému se to podaří. A víte, že i v románech osudová láska bývá spojena i s velkou bolestí.

Držím vám palce, abyste v sobě našla radost ze života a naučila se užít si každý den, každou hodinu, která vám přinese něco hezkého.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.