fbpx

Jak překonat kritické myšlenky a sebe sama, když si nevěřím

Někteří jí mají požehnaně. Jiným jí hodně schází: Sebedůvěra. Jak jste na tom se zdravým sebevědomím vy?

Míru vaší sebedůvěry můžete zhodnotit podle několika otázek:

Jednáte převážně podle svého uvážení, nebo se často řídíte „dobře míněnými“ radami ostatních? Jinak řečeno, žijete život podle sebe, nebo podle očekávání lidí okolo? Pouštíte se do věcí, o kterých nejste přesvědčeni, že je zvládnete? Dokážete se znovu postavit na nohy a jít do něčeho po tom, co jste zažili neúspěch?

Pokud cítíte, že si věříte málo a chtěli byste si věřit víc, pokračujte ve čtení. Následujících několik tipů vám totiž sebedůvěru pomůže zvýšit:

1) Připomeneme si to, v čem jsme dobří. Zaměříme se na to, co nám jde.

Příklad: Pokud je vaší silnou stránkou schopnost naslouchat ostatním, naslouchejte. Lidé, kteří vás znají, vás právě za to oceňují, Jsou rádi, když za vámi mohou přijít a vylít vám své srdce. Sami toho sice moc nenamluvíte, ale ti, kteří vás mají opravdu rádi, vás ocení právě pro to, jací jste. Pokud se někomu nelíbí, jaký jste a že má raději třeba někoho energetičtějšího a mnohomluvného, má na svůj názor právo… ale to je tak veškerá váha, které jeho názoru přisoudíme. Nebudeme ze sebe dělat něco, co nejsme. Spíš se budeme soustředit na to, co na nás ostatní dnes oceňují a pro co nás vyhledávají. Budeme tyto své silné stránky zdokonalovat. A právě proto nás budou vyhledávat: Protože v tom, v čem jsme dobří, ucítí naši jistotu, upřímnost, otevřenost, schopnost. A tím, co neumíme, se zabývat nikdo nebude.

2) Nebudeme se dokola pitvat v tom, co neumíme.

Navážeme na příklad výše: To, že jsme spíš mlčenliví, může být důsledkem našeho naturelu… nebo našich obav. Jsme-li spokojeni s tím, že nasloucháme konverzaci ostatních a cítíme se v takové situaci fajn, jsme v naprostém pořádku. A nemáme důvod se měnit jen proto, že to po nás někdo chce. Že je to v jejich očích atraktivnější. Nebo že je to tak “správné”.

Tito lidé nás dokážou svými poznámkami ranit (“Neumíš se ani vymáčknout!”), ale čemu pomůže, že budeme celé dny trávit tím, že se budeme pitvat v tom, co nám nejde? A co neumíme?

Své slabší stránky si přiznáme. Budeme se snažit zlepšit. A nebudeme se v pocitech nedokonalosti rochnit a válet stále dokola. Nikdo z našich přátel o to ani nestojí: Mají nás rádi za to, co jim naším chováním a přístupem dáváme. To, jakými dnes jsme. Jak jim nasloucháme. Jak jsme pozorní. Jak si pamatujeme. Vždyť schopnost skutečně druhého vyslechnout je dnes tak vzácná a právě proto ceněná dovednost. My umíme něco, co umí jen zlomek lidí na světě!

Na svých slabých stránkách budeme tedy pracovat. Ale přijmeme za fakt, že jsou našimi slabými stránkami. Nebudeme se za to ani omlouvat. Ani stydět. A většinu naší pozornosti zaměříme na věci, aktivity a dovednosti, ve kterých už vynikáme nebo jsme v nich alespoň nadprůměrní. (A jak zjistit, v čem jsme dobří? Zeptáme se těch, kteří vás znají nejlépe.)

3) Zvedneme se pokaždé, když upadneme. Jedině to nás posune blíž k našim cílům.

Příklad: Na škole jste museli prezentovat/recitovat/zpívat před vašimi spolužáky. Cítili jste se trapně, možná se vám někdo smál. A od té doby máte strach vystupovat před lidmi. Vyhýbáte se všem situacím, kdy by taková chvíle mohla nastat. Jeden „neúspěch“ vás poznamenal na celý život.

Není to ale zbytečné, odepřít si tyto životní příležitosti jen proto, že se nám to jednou nepodařilo? Vždyť když čteme rozhovory se slavnými zpěváky, herci, sportovci a podnikateli, jeden vedle druhého popisují, jaké prožívali ze začátku trable. Od úspěchu k úspěchu šly jen výjimky. Většina zažila pády. Osobní, vztahové, pracovní, zdravotní i finanční potíže. A mohli si také říct: “Já to vzdávám…”

Ale sebrali se. Řekli si, že tentokrát sice neuspěli… ale právě to je důvod to zkusit znovu. Stejně jako Thomas Alva Edison, který (prý) po každém neúspěšném pokusu stvořit žárovku zvolal, že je teď o jeden krok blíže k tomu, aby se to podařilo. Zkrátka: Když procházíme peklem, nezastavujeme.

Pokud se tedy nechcete kvůli jedné básničce na základní škole vyhýbat do konce života mluvení před lidmi, musíte přijmout, že tenkrát se to sice nepodařilo. Ale to neznamená, že to příště nevyjde. Ten dávný zážitek totiž můžeme přepsat tím novým, úspěšným. Přece neřekneme vlastní dceři, že na její svatbě nemůžeme mít proslov, protože se nám na základní škole nepodařila jedna básnička?

4) Nebudeme dumat, ale konat. Dokonalý okamžik stejně nikdy nenastane.

Příklad: Řekněme, že vás čeká prezentace před plnou zasedačkou. Děsí vás to, a proto se této situaci budete snažit vyhnout. Budete ji oddalovat. Ale ten den stejně přijde. Stoupnete si před plnou místnost lidí a odprezentujete váš úkol.

Nastane konec světa? Vrhnou se na vás všichni tak, že skončíte v nemocnici? Přestanou se s vámi bavit? Začnou se vám posmívat? Ani jedno. Tyto přehnané obavy si sami vytváříme ve své mysli. A vytváříme si je proto, že je vlastně povzbuzujeme: Zaměřujeme se na to, co hrozného by se mohlo stát. Přemýšlíme o tom, co si asi budou lidé myslet. Dumáme nad tím, jak se lidé budou v duchu smát našim přeřeknutím.

Dobrou zprávou je, že nebudou: Přijdou na prezentaci. Poslechnou si vás. Zeptají se. Řeknou k tomu svůj názor. A tím jejich hodnocení skončí. Vy zjistíte, že to tak hrozné nebylo. Vytvářeli jste si sice katastrofické scénáře, co všechno se může pokazit. Ale nic z toho se nestalo: Nikdo vás nevypískal, lidé v klidu seděli a poslouchali. Ptali se vás na otázky, zaujalo je to. Situaci jste zvládli. A právě proto si teď můžete připsat zářez na pažbu úspěchů. Pochválit se za to. A víc si věřit.

Právě tento postup je totiž “tajnou” metodou při boji s nízkou sebedůvěrou: Udělat to, z čeho máme strach. Zjistit, že žádná katastrofa nenastala. A odstranit tedy bariéry v naší mysli k tomu, abychom si byli jistí, že to příště zvládneme.

Jednou z možností, jak svou sebedůvěru také prohloubit, je posbírat v práci kolegy a objednat si do firmy speciální „Školení, které je promění“. Ukážeme si celý postup v praxi. Už na místě překonáme některé z obav, které ve své hlavě nosíte. A uvidíte, jak jeden či dva dny jiného přístupu dokáže proměnit vaši sebedůvěru… a navždy odbourat negativní myšlení.

 

Jana Řehulková

 

(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)

Komu by se to hodilo? Dejte mu vědět...
Rozhodování Sebemotivace
Previous reading
Jak vyhrát boj se zlozvyky, které mě obírají o peníze, čas a energii
Next reading
Co udělat, aby vaši lidé jen nečekali na úkoly, ale aby sami aktivně vymýšleli zlepšení