Dobry den,

s manzelem jsme zili 25 let. Mame spolu 3 deti, nase manzelstvi bylo spokojene, harmonicke,bez hadek, postavili jsme dum, ktery jsme dale rekonstruovali.

Manzel zacal podnikat a v praci me zacal podvadet se svou nadrizenou. Po pul roce podvadeni, kdy to tahl na obe strany, se odstehoval k milence.

Vycetl mi deti, dum, ze nikdy nechtel. Rozvadet se nechce, nechce nic resit, deti si bere na 2 dny v mesici. Zacal se chovat jako pubertak, nove auto, zenska s ditetem, pes. Je to jiz rok, co s nami nebydli a nic neresi. Chci se nechat rozvest, ale on nechce, s nicim nesouhlasi.

Proc to dela? Tvrdi, ze zije novy zivot, ale ukoncit nase manzelstvi definitivne nechce. Nerozumim tomu! Dekuji za odpoved.

(Dotaz 2008)

 


 

Dobrý den,

dokážu si představit, že manželův odchod od rodiny po 25 letech společného soužití vás i vaše děti hluboce zasáhl. Po takové době má člověk už obvykle pocit, že toho druhého dobře zná, prožil s ním velký kus života a překonal i různá složitější období.

A najednou tohle…

Podle všeho to vypadá, že příležitost zřejmě napomohla tomu, že manžel v práci nejdříve hledal trochu rozptýlení z domácího stereotypu, protože ten se může po čtvrt století vkrást i do toho sebeharmoničtějšího vztahu. A ono se mu to vymklo a zřejmě se zamiloval. Mohla v tom sehrát roli i nějaká jeho krize středního věku, možná mu zaimponovala rozhodná žena v manažerské pozici, to se můžeme jenom dohadovat.

Otázka je, proč tedy, když deklaruje svůj nový život, nechce ukončit ten předchozí a zachovat se férově i k vám a dětem. Podle jeho chování, které popisujete, mi z toho opravdu trochu vychází ta ‘druhá míza’… i ten spontánní nákup auta, pořízení psa (kterého možná nikdy předtím mít nemohl nebo ani nechtěl), to všechno jsou věci, kterými si možná chce potvrdit svůj pocit vnitřní svobody a nového začátku.

To, že se nechce rozvádět, řešit soudně péči a úpravu styku s dětmi (nevím tedy, kolik mají vaše tři děti let), dělení majetku atd. naopak napovídá, že si stále nechává otevřená zadní vrátka. Proč to tak je se můžeme také jenom dohadovat. Buď si není stoprocentně jistý, že v novém vztahu chce setrvat do konce života, i když si to teď nechce připustit, nebo se bojí, že svou novou partnerku přestane bavit, nebo neví, jak to bude dlouhodobě zvládat s jejím dítětem… opravdu těžko říct. Jasné ovšem je, že ona ho asi do rozvodu netlačí, což má jistě také nějaké své důvody a motivy.

Takže rozhodnutí bude na vás. Pokud jste vše pečlivě zvážila, probrala všechny důvody a jste si jista, že rozvést se chcete, udělejte to. Nepotřebujete k tomu nutně jeho souhlas, prostě podáte žádost o rozvod vašeho manželství. Právníci už si s tím poradí, a to, že žijete už nějakou dobu v odluce a každý v jiné domácnosti, celou věc jistě urychlí.

Pokud si ale stále tímto krokem jistá nejste, tajně doufáte, že manžel ‘prozře’ a nakonec se přece jen vrátí k vám a k dětem a jste připravena tuto případnou situaci zvládnout, odpustit mu a jít dál, je jen na vás, jak dlouho dobu jemu (i sobě) dopřejete na to, než mu ta otevřená vrátka do vašeho manželství zavřené definitivně.

Přeji vám hodně sil a odvahy udělat ten pro vás a pro děti správný krok.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.