Říkáte si někdy, kolik peněz byste ušetřili, kdybyste přestali kouřit? Omezili pití alkoholu? Vzdali se pár dortíků za týden? Nebo si jednou prostě nekoupily ty krásné šaty? Že byste na tu vysněnou dovolenou nebo nové auto našetřili o dost rychleji?
Možná vás napadá, o kolik víc času byste měli na vaše oblíbené aktivity, kdybyste jeden celý den neotevřeli Facebook. Nezapnuli televizi. Nestrávili tolik času klábosením na telefonu. Nebo před domem se sousedem. Kolik času by vám zbylo na rodinu a přátele, kdybyste si odpustili nekonečné nemocniční seriály.
Oba víme, že bychom mohli pokračovat…
Možná jste už sami dospěli k závěru, že takto to dál nejde. Že je čas na změnu. Změnu svých návyků.
Ale jak začít, že?
Ráno a po obědě přece potřebujeme tu dávku kofeinu.
A ke kafíčku přece patří něco sladkého.
A ke každé pauze patří cigareta.
A ke každému obědu musíme mít to pivo.
A…
Nebudu vám radit, co můžete a nemůžete jíst. Jestli si máte zapnout film, otevřít učebnici cizího jazyka nebo si jít zaběhat.
Nikdo jiný, než vy sami, vás totiž nezmění.
A jediný důvod, proč se pro nějakou změnu rozhodnete, bude ten, na který přijdete vy sami.
To je na tom to nejtěžší: Že to za nás nikdo jiný neudělá.
Dobrou zprávou ale je, že se nemusíme proměnit ze dne na den.
Stačí postupně.
Krůček po krůčku.
Dělat o něco méně toho „špatného“. A víc toho „dobrého“.
To sladké si můžeme dát třeba jen za odměnu: Třeba když včas zvládneme v práci nějaký náročný úkol. Když získáme nového zákazníka. Oslavíme to. Ale neslavíme každý den. A protože s tímto pravidlem sníme sladkého méně, po čase půjdou kila dolů a spokojenost nahoru.
Jiný příklad: Uděláme se sebou dohodu, že si místo třech káv denně dáme pouze jednu. Zbylé kávy nahradíme třeba zeleným čajem. Nebo si dáme Caro: V hrníčku vypadá stejně jako káva. Chutná také vzdáleně jako káva. A jakmile si na něj zvykneme, můžeme jím kávu i úplně nahradit.
Nebo v práci: Jestli nám vadí, kolik času plýtváme zbytečnými poradami, můžeme zavést pravidlo, že na poradách se stojí. Když si nikdo nemůže sednout, všichni se vymáčknou rychleji. Řeknou jen to podstatné. A původně dvouhodinová porada se tak může smrsknout na 15 minut.
Nebo při telefonování zákazníkům: Jestliže jim dnes telefonujeme „až poté, co uděláme ostatní práci“, oba víme, že to jen odkládáme ze strachu. Máme strach z odmítnutí a tak raději děláme cokoliv jiného. Když si ale místo toho nastavíme do telefonu připomínku, která nám zapípá během pracovního dne každých X desítek minut, bude to pokyn okamžitě zvednout telefon a zavolat. Bez přemýšlení. Bez oddalování. Bez trápení se představou, co dotyčný řekne. Prostě zavoláme. A na konci dne zjistíme, že jsme místo obvyklých pěti zákazníků obvolali třeba dvacet.
Pro změnu se ale musíme rozhodnout sami. A pak jednat: Nikoliv sami, ale ideálně s ostatními. Ve skupině. S kamarádem. S kolegou. S kýmkoliv, kdo bude dělat totéž a vzájemně se tak podpoříme a podržíme.
Na „Školení, které je promění“ se naučíme nové postupy společně. Všichni kolegové z vaší firmy budou vědět, co mají dělat. Vzájemně se tak můžete podpořit. Kamarádsky pošťuchovat. A podpořit.
Vyberte si téma, na které chcete Školení, které je promění, zaměřit. A domluvte si jej i pro vaši firmu. Protože právě na tomto školení konečně všichni pochopí, jak si vybudovat nové návyky na úkor těch starých.
(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)
