Cítíte se zahlceni prací.
Den vám připadá krátký.
Ani se nenadějete a už je večer.
Připadá vám, že jste za ten den vlastně nic neudělali.
Je vám to povědomé? Vítejte v „moderním“ způsobu života!
Říkáte si, co tyto pocity způsobuje? Kdo nebo co nám pořád krade čas? Někdy to mohou být naši kolegové. Neustále od nás něco potřebují a vytrhávají nás tak z práce. A to může být docela problém: I při sebemenším vyrušení totiž většině z nás poté trvá i několik minut, než jsme opět schopni na práci se soustředit.
V takovém případě existuje jen jedno dlouhodobé řešení: Promluvit si se svými kolegy a společně nastavit určité hranice. Kdy se na vás mohou obracet. Kdy jim (ne)budete zvedat telefony. Jak rychle (ne)budete reagovat na emaily a zprávy.
Co takový Facebook? Instagram? E-mail? Televize?
Pro většinu z nás jsou to ti největší zabijáci času. Často máme nutkání si od práce „odskočit“ a zjistit, co je nového. Jedno kliknutí vede k dalším. A když se podíváme znovu na čas, zjistíme, že půlhodina uplynula, aniž bychom to vůbec zaznamenali.
Ano, pokud se hodinu věnujeme soustředěné práci, určitě nám prospěje dát si pak na 5-15 minut pauzu. Zastavit se na chvíli na sociálních sítích. Nebo se zvednout ze židle a jít se na chvíli projít. Sami víme, co nám dělá nejlépe a po čem se pak vrhneme do práce s větší chutí.
Musíme si ale uvědomit, že co je na dosah, to je svůdné: Pokud máme mobil pořád po ruce, při každém pípnutí se na něj podíváme. Vidíme, kdo nám píše. Zprávu si otevřeme, Odpovíme. Minuty plynou. A další minuty nám trvá, než se opět vrátíme k původní práci.
Řešení je přitom jednoduché: Vypnout si notifikace či aspoň zvuk. A pokud je to možné, odpojit se na předem stanovenou dobu od internetu třeba úplně. (Do počítače si dokonce můžeme nainstalovat aplikaci, která zabrání tomu, abychom se po námi stanovenou dobu připojili na internet. Nebo na tuto dobu zabrání přístup na určité stránky. Když tu sílu nemáme sami, můžeme si pomoct technikou…)
Slyším, jak říkáte, že zrovna vy tou závislostí na Facebooku netrpíte. Háček může být ale jinde: Řada z nás si navykla všechno důkladně promýšlet. Zjišťujeme. Pátráme. Ověřujeme. Ale nakonec se k žádné akci neodhodláme… Říká se tomu paralýza z analýzy :-). A místo toho, abychom udělali to, co je potřeba, trávíme většinu času přemýšlením. A „přípravou“.
Nezoufejte: Nejste v tom sami.
S nerozhodností se potýkáme občas všichni. A když už víme, že nás přespřílišné přemýšlení může ochromit, zvládneme to líp. Dopředu si např. určíme, kolik času budeme hledání, ověřování a přípravě věnovat. Tím své mysli určíme dobu, do kterého se při chroustání dat musí vejít. A po jejím uplynutí se rozhodneme. A uděláme to, co je nutné.
Boj s vlastní myslí nás stojí mnoho sil, ale pokud do této bitvy půjdeme chytře, můžeme zloděje času navždy eliminovat. Celému postupu se věnujeme na speciálním „Školení, které je promění„. A pokud dáte dohromady ve firmě 8 – 10 pracovníků, kteří by také rádi získali navíc i několik hodin denně, přijedeme s ním až k vám do firmy. Jdete do toho?
(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)
