Dobrý den.

Momentálně prožíváme s manželem po 13 letech spolu hlubokou krizi. Přiznal se k roční nevěře, byl prý zamilovaný, nová slečna byla láskou jeho života…

Nicméně se po 3 měsících vrátil a chceme to spolu opět zkusit. On ale vůbec nekomunikuje. Nechce nic řešit, nemá moc potřebu se ani omluvit, prostě tak nějak najel do starých kolejí s tím, že očekává, že já hodím vše za hlavu a doma budu dělat pohodu.

Já se nechci zbytečně hrabat v minulosti, ale chci od něho slyšet, co by chtěl dělat jinak (podle jeho slov nebyl nějakou dobu v manželství spokojený), jak si všechno představuje dál…

Já se snažím. Ptám se ho, snažím se hledat chvilky jen pro nás a dát mu klid, ale občas mám prostě něco na srdci, co mám potřebu si ujasnit a on všechno bere jako útok, jako řešení něčeho zbytečného i když to tak vůbec není.

Mám strach, že když nebudeme komunikovat, přijde za čas opět bez jakéhokoliv varování s tím, že odchází… Jak se posunout dál, jak zase získat důvěru a jak ho přimět sdělovat jeho pocity a potřeby? Nejsem jasnovidka 🙁

S pozdravem Veronika

(Dotaz 2002)

 


 

Milá Veroniko,

ve vaší neveselé situaci mi trochu chybí jedna podstatná informace – kdo byl hlavním iniciátorem manželova návratu zpět domů. Z jeho přístupu, tak jak jej popisujete, to totiž působí tak, jako byste ho domů ‘přivedla’ (navrhla to) vy a tak vás staví do role, že ho tam tedy máte, ale že on nic řešit nechce a nebude.

Samozřejmě, že dobře ví, že ‘máslo na hlavě’ má on, ale takto je to pro něj pohodlnější a bezpečnější, když o svém selhání nemluví a alibisticky dělá mrtvého brouka.

Máte ale naprostou pravdu v tom, že pokud to, co se stalo, neproberete, nevyjádříte své pocity a nedohodnete se společně na drobných opatřeních či změnách, jak se takové situaci do budoucna vyhnout, může se nejen opakovat, ale soužití bude velmi těžké a odtažité. Manžel se uzavře se svými pocity a myšlenkami do sebe a vy budete v napětí přemýšlet, co se mu honí hlavou a jako ostříž sledovat, jestli něco nenasvědčuje tomu, že ‘už je to tady zase’.

Tím, že se o problému nemluví, tak sám od sebe obvykle nezmizí. Na druhou stranu, kdybyste se ale k tématu vracela příliš často, byť jen nějakou jednotlivou otázkou nebo poznámkou, může to také vést k tomu, že se manžel stáhne a uzavře, protože se může cítit zahnán do kouta.

Zkuste mu upřímně vysvětlit, že to, co se stalo, je těžkou zkouškou pro váš vztah, pro vás oba. Že vám na vašem manželství  záleží a chcete mu určitě dát šanci. Ale abyste se pohnuli z místa dopředu, musíte věci, které se udály pojmenovat, říct si důvody ve vašem soužití, které k němu možná vedly a svěřit se vzájemně i se svými představami a očekáváními, které jeden od druhého máte. A dohodnout se, co je každý z vás připraven udělat či změnit, aby vám oběma bylo v obnoveném vztahu časem zase dobře.

Bude to těžké, vám se budou vracet představy o tom, co udělal, bude vás to svádět k výčitkám, on nejspíš bude mít tendence z toho utíkat… ale pokud se oba shodnete na tom, že vám vaše manželství stojí za to, abyste o něj zabojovali a udrželi jej, tak to za tu námahu a nekonformní určitě stojí.

Vysvětlete manželovi, že to s ním chcete probrat právě proto, abyste se k tomu nemuseli pořád vracet. Že potřebujete odpovědi na své otázky. A že hlavně chcete společně s ním vymyslet kroky, jak tu krizi zvládnout a překonat.

A pokud bude tvrdošíjně mlčet, zkuste mu o tom všem napsat dopis. To někdy pomůže, muži často lépe vnímají očima než ušima. Nekritizujte. Popište, jak se cítíte, ptejte se na to, čemu nerozumíte a navrhujte konstruktivní pozitivní kroky, které povedou ke zvládnutí tohoto těžkého období.

Přeji vám hodně sil a trpělivosti.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.