Dobrý den,

už nějaký čas a v období karantény obzvlášť, řeším vztah se svou dcerou 13,5 roku. Vůbec si nerozumíme, dcera mi často odsekává, nerespektuje mě, když po ní chci např. vyklidit myčku nebo jiné drobné práce, má kolem toho spoustu komentářů a udělá to až asi napodesáté.

Celkově je velmi nepořádná, nic se jí nechce, důležitý je pro ni telefon, na kterém tráví spoustu hodin, až do pozdních nočních hodin. Když jí ho ale zabavím, vyvádí a jsem nejhorší máma na světě. Dokáže mě tak vytáčet, až cítím vztek a zlost, křičím pak na ni a někdy až nekontrolovatelně nadávám. Je mi to pak líto a mrzí mě, že se k dceři takhle chovám, v danou chvíli to ale neumím zastavit.

Chtěla bych s dcerou najít společnou řeč, abychom si vzájemně vycházely vstříc a respektovaly se. Já sama jsem o maminku přišla v 16 letech.

(Dotaz 2045)

 


 

Dobrý den,

úplně si umím představit, jak máte nejspíš občas nervy na pochodu. Mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná je, že pubertu dětí lze jenom přežít. A ta dobrá, že to jednou stoprocentně skončí.

A teď vážně. Je celkem běžné, že děti v pubertálním věku se začnou vůči rodičům kriticky vymezovat. S tím je spojená drzost, odmlouvání, odsekávání, hádky, protesty… jsou prostě ta pubertální zlatíčka někdy regulérně ‘na zabití’. Nikdo vás nedokáže vytočit a zasáhnout tak, jako vaše vlastní dítě.

Dcera není tak strašná, jak se vám teď zdá, to puberta je příšerná. A nejde to moc urychlit. Ale nebojte, opravdu to jednou skončí. Zatím zkuste v prvé řadě trochu zapracovat na své duševní rovnováze. Snažte se nenechat vytočit každou hloupostí, nereagujte na každou její drzou poznámku. Někdy je žádná reakce ta nejlepší reakce.

Zkuste vystupovat z pozice klidné síly. Nastavte pravidla a buďte důsledná v jejich dodržování. Klidně je i sepište a někam vylepte. Jaké má dcera povinnosti, do kdy mají být splněny. Nabídněte jí občas za splnění nějakou odměnu – že si spolu zajdete na oběd, vyrazíte na nákupy nebo vyjedete na malý výlet. Buďte milá, zkuste na ni nekřičet a nerozčilovat se. Pokud si úkoly nesplní, měla byste z toho vyvodit důsledky. Třeba zákaz kina apod. Ignorujte její slovní útoky, poznámky o tom, jak jste hrozná a úplně nejhorší máma na světě, samozřejmě to tak nemyslí. Dýchejte zhluboka a když bude hrozit, že vybouchnete a vyjedete na ni, raději odejděte.

Na druhou stranu jí dejte najevo, že už je velká holka a berete ji vážně. Poslouchejte pozorně její názory a diskutujte s ní o věcech, které ji zajímají. Nevstupujte bez zaklepání do jejího pokoje nebo do koupelny, respektujte její právo na soukromí. Nechte na ní výběr oblečení a účesu, akceptujte její vkus. Dejte najevo, že jí důvěřujete a že na ni spoléháte.

Věřím, že najdete cestu, jak s dcerou vyjít a nakonec budete kamarádky. Do té doby – pevné nervy, nadhled a smysl pro humor.

Přeji hodně trpělivosti.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.