Dobrý den,

v květnu mě opustila moje milovaná partnerka a já se s tím nemůžu stále vyrovnat. Přeju si dostat druhou šanci, ale obávám se, že mi jich sama již několik dala a já to nechápal jako příležitosti l nápravě. A všechny jsem je promarnil. Až když odešla, došlo mi, co jsem v ní měl za poklad a jak ji miluji. Chci s ní znovu navázat a vybudovat nový a lepší, pevnější a odolnější vztah, ale ona stále dává svým jednáním najevo, že pro ni tato etapa života skončila. Nabídla mi kamarádství a případně rady do mého dalšího vztahu, když bych si v něm nevěděl rady.

Ze začátku to byl super vztah, ona bydlela doma a já na koleji a všechen čas jsme trávili aktivně a spolu. Poté jsem cca na rok přestěhoval k ní a jejím rodičům do domu. Náš vztah byl stále v pohodě. Poté jsme se přestěhovali do startovacího bytu. A začalo se to kazit… protože jsme měli jen postel a skříň, bylo potřeba nakoupit nábytek a navíc srovnat dluh za auto. Ve slabé chvilce jsem si půjčil peníze od banky. Předtím jsme se o tom sice bavili, ale pak vyšlo, že ona neví, že už jsem si půjčil, tak jsem to před ní začal tajit, bál jsem se, že odejde. Od té doby jsem byl pod tlakem. Ona studovala a dostávala od rodičů malou částku, zbytek šel z mého platu. Samozřejmě i splátky. Bohužel jsme si museli občas půjčit od mojí mámy, abychom vyšli. Bral jsem to jako svou starost a tak přítelkyně vlastně nevěděla, kolik dluh činí. Pak začala pracovat na poloviční úvazek, a já měnil práci. Ta změna se ale protáhla a tak jsme žili jen z toho jejího polovičního úvazku. Když jsem měl nastupovat do nové práce, udělala mi ještě dort z lásky. Pak přišla ale s tím, že potřebuje auto na dojíždění do práce, protože se bála jezdit busem. Na auto samozřejmě nebylo a tak jí její máma nabídla, že jí peníze půjčí. Mně se to nelíbilo, dluhů jsme měli už moc. A tak jsme se kvůli tomu poslední týden před rozchodem “hádali”. Respektive nehádali, protože se v takových chvílích, kdy je mi úzko (a úzko mi po té dlouhé době zadlužení bylo hodně), stáhnu do sebe a nemluvím. A to jsem udělal i teď. Po týdnu za mnou přítelkyně přišla a chtěla si popovídat, já myslel, že opět o tom autě, a do toho se mi nechtělo. Ale spletl jsem se. Chtěla si popovídat o našem vztahu. Já ji jako úplný zabedněnec odbyl s tím, že teď nemám čas. Na to se začala balit a pak se odstěhovala zpět k rodičům. Postupně si odvezla všechny své věci a pak mi jednoho dne vrátila klíče. Teď v konverzaci na Messengeru změnila mou přezdívku, co mi z lásky dala, na moje občanské jméno. Vidím to jako další signál, že se odstřihává.

Za své jednání jsem přirozeně odpovědný jen já. Mám ale od svého otce okoukané špatné jednání a to jsem občas použil. Jako cholerik jsem někdy vybouchnul a říkal věci, které jsem říct nechtěl. Nebo i chtěl, ale sdělil jsem je v tom výbuchu nesprávně. Od doby rozchodu se na sobě snažím pracovat. Čtu knížky a články o tom, jak se měnit, řešil jsem to i s psychologem. Moje jednání mi vadí obecně, ne jen ve vztahu a chci ho lépe ovládat. Vypadá to ale, že ona to sama za sebe již uzavřela a chce jít dále životem svou cestou. Nevím, co s tím dělat. Jak ji přesvědčit, že to se mnou má cenu? Nebo přijmout fakta a jít si také svou cestou?

Nikdy jsem ji neuhodil ani psychicky netýral. “Jen” jsem se pod tíhou okolností občas nedokázal ovládnout a vypustil emoce ven. Říkala mi, co jí vadí, já to respektoval do doby, než mi rozum zatemnily výše popsané emoce a já se neovládal. Miluji ji a chci, abychom se k sobě vrátili.

(Dotaz 2067)


 

Je mi líto, že se trápíte a nedaří se vám vyrovnat se s odchodem vaší přítelkyně. Trošku se ale obavám, že z jejího pohledu zřejmě dokápla nějaká ta pomyslná ‘poslední kapka’ a pohár přetekl. Sám píšete, že jste ‘druhých šancí’ od ní dostal několik, a že jste jich nevyužil. Přítelkyně to zřejmě po opakovaných emotivních scénách a výbuších z vaší strany vzdala a rozhodla se, že v takovém vztahu žít nechce. Jestli se k tomu přidaly i vaše dluhy, o kterých nevěděla (což není zrovna partnerský přístup, důvěra mezi partnery je velmi důležitá a křehká věc), to, že jste byl delší dobu bez práce a ona vše finančně táhla z příjmu ze svého polovičního pracovního úvazku při studiu, jestli jste se cítil pod tlakem, ale nevysvětlil jí důvody, jen jste s ní jednal výbušně a podrážděně.. tak se nedivte, že se rozhodla, jak se rozhodla.

Je hezké, že byste ji chtěl zpět a jste připraven s ní začít znovu budovat pevnější a odolnější vztah, ale to byste to museli chtít oba. Není žádný způsob, jak druhého člověka přinutit k tomu, aby udělal, co chcete vy, pokud to nechce on sám. Naopak, velký a intenzivní ‘tlak na pilu’ má obvykle kontraproduktivní účinky.

Zdá se se, že vaše bývalá přítelkyně postupně a s rozvahou podniká kroky, aby se od vás úplně odpoutala. Není to z její strany evidentně žádné impulsivní a neuvážené rozhodnutí, zdá se, že vše si dobře promyslela. Možná, že i když už byla podvědomě k odchodu rozhodnutá, chtěla udělat ještě poslední pokus a promluvit si s vámi, ale opět narazila. Takže opravdu se není čemu divit.

Je chvályhodné, že si uvědomujete svůj podíl viny na této situaci a objevil jste v sobě nějakou sebereflexi, která vás přivedla k tomu, abyste si své problematické chování nejen uvědomil, ale začal je i řešit, ale obavám se, že na záchranu vašeho vztahu to přišlo příliš pozdě.

Každopádně ale není pozdě pokud jde o vás, o váš život a budoucí vztahy. Měl byste za svůj život převzít zodpovědnost, nejen po materiální stránce pokud jde o vaše závazky, ale zejména v oblasti svého chování a jednání. Neházejte vinu na svého otce a jeho ‘špatný vzor’, tím, že si uvědomujete, že jeho jednání bylo špatné, nemusel byste ho napodobovat a jeho chyby opakovat. Genetická výbava samozřejmě taky hraje svou roli, ale pokud dospělý člověk vidí, že jeho chování mu komplikuje partnerské a příp. i další mezilidské vztahy, je vhodné na tom začít pracovat. Určitě je užitečné přečíst si o tom vhodné knihy a články, ale jedna návštěva u psychologa toho asi moc nezmůže, zřejmě to bude ‘běh na dlouhou trať’.

Samozřejmě se můžete pokusit bývalé přítelkyni navrhnout setkání, vše jí upřímně vysvětlit, ukázat, že jste na sobě začal pracovat a jste připraven pracovat případně i na obnově vašeho vztahu a její důvěry, ale opravdu jen na ní, jestli váš návrh přijme.

Upřímně bych vám doporučovala, abyste se pokusil s rozchodem vyrovnat, soustředil se na sebe a na svůj osobní a duševní rozvoj, snažil se maximálně zklidnit a dostat své chování pod kontrolu. Pak se vám jistě bude lépe dařit i ve vztazích a vaše budoucí partnerka to určitě ocení.

Přeji vám hodně sil a trpělivosti.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.