Dobrý den,

jsme spolu s přítelem cca 4 roky a máme dceru, která bude slavit rok. Ze začátku to pro nás bylo hrozně náročné. Narodila se malá a neměli jsme na sebe moc času. Ale než se malá narodila, bylo to, jako bychom si byli souzeni. Trávení volného času spolu i bez sebe. Měli jsme pro sebe pochopení, i v intimních záležitostech to bylo všechno super. Pak jsem otěhotněla a všechno bylo v pořádku. Těšili jsme se společně na naši dceru a já byla pyšná, že zrovna s takovým chlapem budu mít dítě.

Když se malá narodila, ze začátku mi asi měsíc pomáhal, ale když zjistil, že všechno obstarám sama, tak přestal. Připadala jsem si jako kuchařka, uklízečka, pradlena a prostě za celý den jsem byla úplně vyčerpaná. Když malá spala, byla jsem ráda, že jsem ráda, jenže příteli to tak nevyhovovalo. Chodí do práce, ale i když měl volno, tak na prvním místě měl vždy sebe, takže já musela sama udělat všechno, co chtěl, protože tak to muselo být. Já chodila s malou na procházky několikrát za den, aby se vyspinkala a když nebylo hezky, uspala jsem ji doma a dělala domácí práce.

Najednou jsme se ocitli ve vztahu, kde už nebyla taková jiskra, což mě velice překvapilo. Chtěl, abych se mu i po celém dnu věnovala, ale já prostě neměla energii a nějak jsme se odcizili. A teď do toho všeho, když se mu něco nelíbí nebo mu něco nevyhovuje, tak se na mě uráží a nebaví se se mnou nebo jen odsekává.

Když chci něco i já, jako jít na oslavu nebo jen tak vypadnout jednou za čas, tak je strašně velký problém. A to i přesto, že spolu jako rodina trávíme čas a jezdíme na výlety. Už mě to nebaví, jak mi pořád diktuje, jak a co mám dělat.

Vzniká tak mezi námi další propast, a teď jsem v bodu, kdy už je mi to jedno, co si myslí a je mi dokonce i jedno, kdyby se sbalil a odešel od nás. A to chci právě nějak změnit, aby mi to nebylo lhostejné, jenže už vážně nevím jak. Je to těžké, protože se toho už za ten rok tolik nakupilo, že nevím, jak z toho ven. Do toho občas myslím i na bývalého přítele, jaké by tohle všechno bylo s ním.

(Dotaz 2040)

 


 

Dobrý den,

dostala jste se do kolotoče stereotypu péče o dítě, domácnost a rodinu. Příchod miminka je zatěžkávací zkouškou pro mnoho párů, převrátí život rodiny úplně vzhůru nohama. Zvlášť, když je dítě po narození plačtivé, málo spí apod. Je to výzva, jak se s novou situací mladý pár vypořádá.

Je nesmírně důležité, aby se do chodu rodiny zapojil i tatínek, aby vzal dítě v kočárku na procházku a vy mohla v klidu uvařit nebo uklidit nebo aby dokázal dcerku někdy vykoupat, uložit a uspat. Nejenom, že tím pomůže vám, ale vytváří si také vztah s dcerou, pečuje přece o své vlastní dítě.

Zapojení tatínků do všech procesů i společných činností je velmi důležité, mnoho mužů se cítí po narození dítěte odstaveno na druhou kolej, najednou se zájem ženy nesoustředí na ně, ale na toho malého ‘vetřelce’ a jim se nedostává péče s pozornost, na kterou byli zvyklí. Někdy také nechápavě sledují proměnu partnerky, z jejich veselé, milé, přitažlivé ženy se stala unavená, vyčerpaná, neupravená bytost, často úplně bez nálady.

Je to vše o domluvě. Když vám partner pomůže, budete méně unavená, budete mít víc času nejen na domácnost, ale i na sebe a na odpočinek, tím pádem budete méně unavená a budete mít víc energie i na komunikaci a aktivity s manželem. Zkuste s ním o tom mluvit, jak se cítíte, jak byste ocenila jeho pomoc, jak je pro vás důležité občas jít i mezi lidi a trochu se odreagovat.

Máte roční dceru, určitě tedy stojí za to, posbírat střípky toho hezkého, co vás s manželem spojovalo a pokusit se váš vztah oživit. Mluvte spolu, v klidu, otevřeně, bez obviňování, o svých pocitech a naplánujte společně dílčí kroky, které by mohly vás i váš vztah probrat k životu.

Přeji hodně odhodlání a sil

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.