Dobrý den.

Jsem ve vztahu, který trvá 7 let. Je mi 26, příteli 28. Ze začátku to byla velká láska, otěhotněla jsem velmi brzy, narodil se nám předčasně syn. Vše jsme zvládli. Bydleli spolu do roku od seznámení. Po 4 letech jsme koupili byt, kde nyní bydlíme. Když měl syn cca 3 roky, cítila jsem, že bych chtěla druhé dítě. Přítel o tom nechtěl ani slyšet. Bohužel, ani po dalších 3 letech jsem se druhého dítěte nedočkala. Oba dva máme sourozence, přítel dokonce tři, ja dvě sestry. Teď jsme ve fázi, kdy já už to nějak nezvládám a moc si dítě přeju. Přítel názor nezměnil, a ani prý nezmění. Finanční problémy v tom nejsou. Moje pocity jsou velké zklamání, přerůstá to až v jakousi nenávist k němu. Vždy, když se k tomu tématu dostaneme, tak to skončí tak, že spolu přestaneme mluvit. Cítím, že i láska postupně vyprchává, už si ani pusu nedáme. Nevím, kde bych našla radu, jak to řešit (nebo neřešit) a zda odejít se synem či zůstat. Jsme mladí 26-28 let.

Radka

(Dotaz 2077)

 


 

Dobrý den, Radko,

je mi líto, že jste se ocitli s přítelem ve slepé uličce. Plánování početí a názor na počet dětí v rodině je velmi zásadní a důležitá věc a netuším, jestli jste o tom s přítelem dřív mluvili, jestli jste byli zajedno ve svých představách a jestli vaše první těhotenství bylo plánované či nikoliv.

Neznám ani důvody, proč váš přítel nechce další dítě, co ho k tomu vede, nevím, co prožíval při předčasném narození vašeho syna, jestli jste tyto věci probírali a sdělovali si navzájem své pocity.

To, že oba pocházíte z rodin s více dětmi a sami máte sourozence nemusí logicky znamenat, že to stejně budete oba chtít i ve své rodině. A ani to neznamená, že ten, kdo nechce více dětí, je sobec.

Je možné, že přítel prožíval po narození syna velký strach a zodpovědnost, že ho celá situace tížila natolik, že už ji nechce prožívat znovu. I když, jak píšete, jste to společně zvládli, neznamená to, že se s tím vším zcela vyrovnal, a že v něm obavy nezůstaly.

Dalším důvodem může být, že s příchodem syna prožil ‘odsun na druhou kolej’, pocit, že už vás nemá jen pro sebe, že vaši pozornost a čas z větší části zabírá miminko a péče o něj. Někteří muži to těžce nesou a ať už o tom mluví nebo ne, s novým uspořádáním rodiny se nedokáží zcela smířit.

Na ty otázky byste ale měli hledat odpovědi především vy dva společně. Udělat si čas a probrat svá očekávání od společného soužití, rodinného života, počtu a výchovy dětí. Na druhou stranu je lepší, když vám přítel na rovinu říká svůj pohled na věc, než by souhlasil s více dětmi a pak se o ně nestaral nebo vás opustil.

Teď je spíš na vás, abyste si ujasnila a pojmenovala, co je pro vás prioritou, zda váš přítel, soužití s ním a společná výchova vašeho syna… nebo více dětí za každou cenu, ať už s vaším partnerem nebo s někým jiným. Podle toho totiž uděláte další kroky a rozhodnutí o svém životě a zřejmě tedy i o životě vašeho syna.

Neukvapujte se ale, všechno spolu důkladně proberte, zvažte všechna pro a proti a pak teprve se rozhodujte.

Přeji vám správné posouzení situace a nadhled.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.