Dobrý den.

Jsem ve vztahu, který trvá 7 let. Je mi 26, příteli 28. Ze začátku to byla velká láska, otěhotněla jsem velmi brzy, narodil se nám předčasně syn. Vše jsme zvládli. Bydleli spolu do roku od seznámení. Po 4 letech jsme koupili byt, kde nyní bydlíme. Když měl syn cca 3 roky, cítila jsem, že bych chtěla druhé dítě. Přítel o tom nechtěl ani slyšet. Bohužel, ani po dalších 3 letech jsem se druhého dítěte nedočkala. Oba dva máme sourozence, přítel dokonce tři, ja dvě sestry. Teď jsme ve fázi, kdy já už to nějak nezvládám a moc si dítě přeju. Přítel názor nezměnil, a ani prý nezmění. Finanční problémy v tom nejsou. Moje pocity jsou velké zklamání, přerůstá to až v jakousi nenávist k němu. Vždy, když se k tomu tématu dostaneme, tak to skončí tak, že spolu přestaneme mluvit. Cítím, že i láska postupně vyprchává, už si ani pusu nedáme. Nevím, kde bych našla radu, jak to řešit (nebo neřešit) a zda odejít se synem či zůstat. Jsme mladí 26-28 let.

Radka

(Dotaz 2077)

 


 

Dobrý den, Radko,

je mi líto, že jste se ocitli s přítelem ve slepé uličce. Plánování početí a názor na počet dětí v rodině je velmi zásadní a důležitá věc a netuším, jestli jste o tom s přítelem dřív mluvili, jestli jste byli zajedno ve svých představách a jestli vaše první těhotenství bylo plánované či nikoliv.

Neznám ani důvody, proč váš přítel nechce další dítě, co ho k tomu vede, nevím, co prožíval při předčasném narození vašeho syna, jestli jste tyto věci probírali a sdělovali si navzájem své pocity.

To, že oba pocházíte z rodin s více dětmi a sami máte sourozence nemusí logicky znamenat, že to stejně budete oba chtít i ve své rodině. A ani to neznamená, že ten, kdo nechce více dětí, je sobec.

Je možné, že přítel prožíval po narození syna velký strach a zodpovědnost, že ho celá situace tížila natolik, že už ji nechce prožívat znovu. I když, jak píšete, jste to společně zvládli, neznamená to, že se s tím vším zcela vyrovnal, a že v něm obavy nezůstaly.

Dalším důvodem může být, že s příchodem syna prožil ‘odsun na druhou kolej’, pocit, že už vás nemá jen pro sebe, že vaši pozornost a čas z větší části zabírá miminko a péče o něj. Někteří muži to těžce nesou a ať už o tom mluví nebo ne, s novým uspořádáním rodiny se nedokáží zcela smířit.

Na ty otázky byste ale měli hledat odpovědi především vy dva společně. Udělat si čas a probrat svá očekávání od společného soužití, rodinného života, počtu a výchovy dětí. Na druhou stranu je lepší, když vám přítel na rovinu říká svůj pohled na věc, než by souhlasil s více dětmi a pak se o ně nestaral nebo vás opustil.

Teď je spíš na vás, abyste si ujasnila a pojmenovala, co je pro vás prioritou, zda váš přítel, soužití s ním a společná výchova vašeho syna… nebo více dětí za každou cenu, ať už s vaším partnerem nebo s někým jiným. Podle toho totiž uděláte další kroky a rozhodnutí o svém životě a zřejmě tedy i o životě vašeho syna.

Neukvapujte se ale, všechno spolu důkladně proberte, zvažte všechna pro a proti a pak teprve se rozhodujte.

Přeji vám správné posouzení situace a nadhled.

Jana Řehulková

P.S. Tento příběh a má odpověď je přirozeně jen malým střípkem toho, co dělat proto, aby vám bylo ve vztahu zase fajn. Podívejte se také na další příběhy vztahové poradny, zkuste bezplatný „7 denní vztahový restart“ a pokud by se vám hodila moje osobní či video/telefonická podpora, najdeme spolu nějaký volný termín a pustíme se do toho společně. Už na to nemusíte být sami.