Jsme spolu rok a půl, je nám 24 let. Přítel mě neumí obejmout, pohladit, jak fyzicky, tak psychicky. Nechce to moc řešit, jemu to vyhovuje. Neobjímáme se, pusu si dáme jen, když přijde z práce, občas něco málo přes den. O intimnostech ani nemluvě. Vztah mě nebaví a přemýšlím o konci, nikam to nevede, nechci takhle strávit zbytek života. Necítím se jako jeho přítelkyně, jsme spíš jako dva spolubydlící. Už jsem probrečela spoustu hodin a nocí, vyzkoušela jsem milion možností… řekl mi na to, že jsme už dospělí a nepotřebujeme to. Jen pro úplnost, na začátku to dělal rád, a snad ještě víc, než já. Rád se přitulil, líbal mě, chytil mě za ruku, říkal mi, že mě miluje, či to jinak dokazoval… Z chlapa, kterého jsem znala a strčila bych za něj ruku do ohně, se stal cizí muž. Problémy nemá v práci ani doma. Vše je v pohodě. Je šťastný, má plno kamarádů, chodíme na jeho koníčky – na ryby, na fotbal, jezdíme k jeho rodině (moje koníčky ho nezajímají a když jsme u mojí rodiny, kouká do mobilu).

U mě má všechno, je spokojený, má navařeno, vypráno, uklizeno, když na mě zavolá, hned jdu, když potřebuje něco přinést či pomoct, jdu, dělám pro něj prostě všechno. Jen aby byl šťastný, já jsem ale nešťastná. Když něco udělá, pochválím ho, on mě ne. Vždycky je něco špatně, on by to udělal líp, nebo nic neřekne. Říkám mu, že mu to sluší, že má super svaly, že mi moc voní jeho kolínská, pokouším se vymyslet něco, co bychom spolu po večerech dělali, když naše mimčo spí a máme v pohodě 3-4 hoďky pro sebe. Zkoušela jsem navrhnout společnou koupel (prý se nevejdeme, ale když ležím ve vaně a on se potřebuje vykoupat, tak to se v klidu vejdeme), udělala jsem dobré jídlo, nic, jednohubky, popcorn, tyčinky, film, který má rád, nic, vínko, taky nic, to si vzal skleničku a kouká do mobilu a hraje hry, nebo spíš volá bráchovi a kecá s ním, já sedím vedle a čekám. Přítel je jinak hodný, nepodvádí mě, do hospody nechodí, když někam chce jet za kamarády, bere mě sebou, já se jdu s kočárkem projít, nebo jsem také zkoušela nejet, ať si to s klukama užije. Že spolu budeme večer a něco podnikneme, nic. Místo toho, aby byl chvíli se mnou, obejmul mě, pohladil, něco pěkného mi řekl, tak mě jen utvrzuje v tom, že v takovém vztahu být nechci. Myslím si, že není těžké mě párkrát pohladit, nebo říct pěknou větu, která zahřeje u srdíčka. Zabere to pár sekund a já bych byla šťastná žena.

Kája

(Dotaz 2069)


 

Milá Kájo,

zdá se, že z vašeho přítele se vyklubal pěkný sobec a všechno se řídí jen podle něj. Starost o domácnost je evidentně na vás, péče o dítě samozřejmě taky, volný čas trávíte s jeho kamarády nebo s jeho rodinou a podle toho, co chce on.

Necítíte se vedle něj žádoucí a žádaná, neprojevuje vám nijak svou náklonnost, místo toho hraje hry a je na mobilu. A to jste spolu teprve rok a půl. Nevím, jak máte staré miminko a kdy se to tak změnilo, ale že není žádná odezva ani na drobná romantická gesta, která vymyslíte a připravíte vy.

Zvony bijí na poplach, že s tím co nejdříve musíte něco udělat, než se z toho stane zaběhnutý stereotyp a standard. Dohodněte se s přítelem na tom, že si s ním potřebujete promluvit, ať si na to udělá čas. Nekritizujte ho, ale řekněte mu všechny věci, které vás trápí, jak se cítíte a co vám chybí. Vysvětlete mu, že vám na něm a na vašem vztahu záleží, a že chcete žít hezký život ve třech.

Domluvte se na tom, s čím vám bude pomáhat, co bude mít na starosti on. Proberte i to, že chcete trávit čas s jeho, ale i se svou rodinou, s jeho, ale i s vašimi kamarády. Že byste s vaším miminkem pro něj rádi byli ti nejdůležitější na světě. Vztah je jako kytka – musí se pěstovat, zalévat, občas přihnojit, potřebuje sluníčko a péči, jinak zvadne.

Bylo by jednoduché sbalit se a odejít, ale to můžete udělat vždycky. Je to krajní řešení a hlavně máte miminko, které si zaslouží oba rodiče a láskyplný domov. Už proto stojí za to ještě zabojovat a domluvit se s přítelem na změnách, které přinesou spokojenost i vám, nejen jemu.

Držím vám palce, držte se.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.