Dobrý den,

Setkala jsem se s přítelem před dvěma lety, asi po půl roce kvůli mně opustil svou přítelkyni a dvouletou dceru. Nyní žijeme spolu, ale často mě přepadají nepříjemné pocity a nejistoty. Protože partner už má dítě, se kterým tráví většinu volného času a naše dítě ani svatbu neplánuje, tak mám někdy pocit, že už vlastně všechno má. Doma jen uklízím, vařím, vydělávám a on vlastně kouká jen do telefonu. Jednou za čas mě přepadne myšlenka, že ho vlastně nemiluju, že si nedokážu představit budoucnost s ním, že bych mu nedokázala říct ani rozhodné ano, kdyby na to došlo.

Někdy mám pocity úplného prázdna, vlastně nerozumím sama sobě a nevím, jak dál. Na jednu stranu si nedokážu představit život bez něj a na druhou ani s ním, protože jsem neustále napjatá a nervózní. Tak se mi zdá, že mám úplně rozhozené emoce, kdy chvilku miluji a chvilku nenávidím. Navíc jeho malá holčička je rozmazlená a já k ní prostě necítím žádnou velkou lásku, je pro mě naopak spíš omezující a vyvolává to ve mně pochybnosti, že nebudu dobrá matka a partner svou dceru bude mít raději, než naše dítě. A tak nějak dokola mě omezují tyhle myšlenky a já se snažím dělat vše, jen abych na to nemyslela.

Jsem pak věčně podrážděná a smutná. Je to velmi náročné pro nás oba, jelikož oba cítíme velkou nejistotu. Vlastně je to tak možná už od začátku, protože měl strach kvůli mně opustit rodinu a já na to dostala strach, co když s ním nezvládnu být až dokonce života. A tak se to nějak táhne a nedokážu se z toho bludného kruhu vymanit.

(Dotaz 2060)

 


 

Dobrý den,

situace je celkem složitá. Už proto, že váš vztah startoval na tom, že přítel opustil manželku a malou dcerku. Je přirozené, že měl zřejmě výčitky svědomí a snaží se nyní s dcerou trávit co nejvíce času.

A přirozený je i váš strach a občasné pochybnosti, které vás dohání. Např. obava, jestli s partnerem dokážete vybudovat dlouhodobý vztah, když už kvůli vám opustil rodinu, jestli budete dobrou mámou, když nezbožňujete partnerovu dceru, jestli s vámi bude chtít mít děti, když už jedno má a otcovství ho docela zaměstnává.

Samozřejmě o dost snazší by bylo, kdybyste si tyto otázky položili a společně na ně hledali upřímné odpovědi hned na začátku vašeho vztahu. Ještě jednodušší by bylo, kdyby jste se potkali až poté, co by váš partner jeden vztah ukončil a stačil se přes rozchod již přenést.

Ale situace je, jaká je, takže musíme vycházet z daných reálií. Sepište si všechny věci, které od vztahu očekáváte. Co byste si přála. Po čem toužíte. A pak označte to, co z toho máte. Co vám společné soužití přináší a co vám partner poskytuje. Zkuste si ujasnit a pojmenovat své pocity. Bez příkras a všech možných ‘kdyby’. Jednejte se sebou zcela na rovinu.

A pak byste si o tom s partnerem měla otevřeně promluvit. Měli byste mluvit i o svých obavách, strachu a nejistotách. Nedala jste mu žádný slib a záruku na vztah ‘dokud nás smrt nerozdělí’, takže pokud se oba dva ve vztahu spíš trápíte, než abyste byli šťastní a zamilovaní, nedopusťte, aby se vám vztah stal vězením.

Vztah k partnerově holčičce byste ale měla zkusit přehodnotit, je malá a za nic nemůže. I pokud je trochu rozmazlená, není to v žádném případě její vina, ale dopustili to její rodiče. Zkuste s ní navázat bližší vztah, celé situaci to pomůže.

Přeji vám hodně odvahy a sebereflexe.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.