Zdá se vám, že vaši zaměstnanci nemají dost iniciativy a celkově klesá jejich zájem o práci? Chtěli byste, aby do práce chodili s větší radostí? Aby se v práci “realizovali”?

Jsou to rozumné a ušlechtilé myšlenky… ale pokud nevíte, jak své pracovníky znovu motivovat, pravděpodobně přijdou vniveč.

Ztráta motivace v práci je poměrně běžná situace, která může mít různé příčiny: Možná, že vaši lidé jen upadli do rutiny a neví, jak by je práce mohla zase bavit. V horším případě o tom ani neuvažují. Práce je pro ně nudná, a proto vám i oni připadají jako bez života.

Vám se to nelíbí. A je to pochopitelné: Když kolem sebe vidíme lidi bez motivace a „drajvu“, nám samotným se hůř pracuje. A o to víc musíme hledat motivaci sami pro sebe.

Tato situace ale má řešení…

Zkuste se zamyslet nad tím, jestli je ona pracovní pozice vhodná pro daného člověka. Extrovertovi nebude stačit, když bude celé dny sedět zavřený v kanceláři a datlovat do počítače bez kontaktu s lidmi. Velký introvert se zase nebude cítit svůj v otevřené kanceláři, kde má vyhrazený prostor jen metr na metr a pořád se kolem něj někdo motá.

Jedním ze způsobů, jak ve svých zaměstnancích probudit novou chuť k práci, může být také zpestření. Zkuste jim zadat jiné pracovní úkoly, jinak strukturované, v jiném pořadí, s jinými lidmi, s jinými nástroji. Rutina je ubíjející a cokoliv jiného tedy vyvolává zájem. Přidejte tedy k jejich rutinní práci něco nového. Vymyslete nový způsob odměňování. Uberte aktivitu, která jim vadí nejvíc. Pracovník bude muset do nového úkolu vložit energii, protože půjde o něco jiného, nového. A když navíc slíbíte za splnění nového úkolu speciální odměnu, třeba ten nový kávovar, o kterém všichni tak dlouho mluví, rozjede se jejich snaha ještě víc.

Nic se také nevyrovná otevřené komunikaci: Budeme-li vše držet pod pokličkou a tajnůstkařit, lidé nepochopí, proč to všechno vlastně dělají (kromě toho, “aby si šéf koupil nové auto”). A začnou dělat jen to, co “stačí”.

Zkuste s každým pracovníkem tedy otevřeně, férově a přátelsky promluvit. Zeptat se. A poslouchat. Skutečně poslouchat. Pobavíte se o tom, co ho v práci těší a naopak netěší. Asi se vám nesvěří úplně se vším, ale třeba se vám podaří mezi řádky vyčíst, kde je zakopaný pes.

Třeba toho má nad hlavu v osobním životě: Ráno vozí dítě do školky, sotva stíhá přijít do práce včas, často se opozdí, vy ho pak peskujete, on se cítí hloupě, skrývá se před vámi, vzniká mezi vámi nevraživost… a to celé by se dalo odbourat třeba tím, že mu posunete začátek pracovní doby. Nebo si zkrátí pauzy. Nebo si to některý den nadpracuje. Uvidíte, že takový přístup určitě ocení. A do práce pak bude chodit mnohem raději.

Diametrálně jiná situace ale nastává v případě, že u pracovníka cítíte, že je skutečně vyhořelý. Že to není jen chvilková, dočasné nálada. Ale trvalý stav.

Zdá se vám, že je v jednom kuse podrážděný? Alergický na všechny a všechno, co souvisí s prací? Vypadá každý den, jakoby v noci nezamhouřil oka? To jsou typické příznaky… K těm dalším patří ještě poruchy soustředění, zvýšená úzkost, ztráta smyslu v životě… Takovou situaci už bohužel nevyřešíme jedním pohovorem. Návrat trvá déle. Ale můžeme poradit, pomoct a případně i na firemní náklady zajistit pomoc specialisty, který to dokáže. V těchto situacích se totiž už nejedná jen o nechuť pracovat, ale dokonce o nechuť vůbec vstávat z postele a žít…

Při diskusích s pracovníky tedy rozlišujeme stav, kdy je dotyčný pouze unavený a znuděný rutinou… a potřebuje práci jen upravit, aby zase naskočil. A stav, kdy je to celkové vyhoření a dotyčného nebaví ani jeho osobní život. První typ potíží zvládneme sami, na ty větší už musíme někoho povolat.

Pracovníkům v obou skupinách ale můžete navrhnout následující: Pokud sami přijdou s návrhem, jak dosáhnout v práci stejného výsledku, ale dělat ji jinak, “po svém”, slibte jim, že jim dáte šanci to vyzkoušet.

Dovolte svým zaměstnancům popustit uzdu jejich kreativitě. Nechte je, aby sami přišli s nápady. I když se vám na první pohled nebudou zdát, alespoň je zvažte. Dáte tak svým podřízeným najevo, že vás jejich názor zajímá. Zvýší se šance, že si budou připadat jako tvůrci, a ne jako stroje, které oddělají svou práci a tím to končí.

Se stavy, kdy na vás lidé v práci koukají unaveně, a vy je chcete opět probudit, ale nemusíte zápasit sami. Na speciálním “Školení, které je promění” se sice zabýváme “pracovní produktivitou”, ale lidsky. Tak, aby práce vaše pracovníky skutečně bavila. Protože spokojený pracovník = lépe fungující firma. Domluvte si tedy takové firemní školení i pro vaše zaměstnance

 

Jana Řehulková

 

(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)

Mohlo by vás zajímat...