fbpx

Když vím, co mám dělat, ale nedokážu se k tomu přinutit

Všichni to známe: Řekneme si, že začneme sportovat. Nebo se přestaneme cpát sladkostmi. Budeme chodit na lekce angličtiny. Od dneška. Nebo raději až od příštího týdne.

Někteří z nás začnou a opravdu u toho vydrží. Mají pevnou vůli, chuť se sebou něco dělat a motivace na rozdávání. Ale většina z nás taková není. Tiše (nebo nahlas) těm „úspěšným“ závidíme. Taky víme, co máme dělat, ale k tomu abychom se pustili do akce, nám stále něco chybí. Činnost se odkládá. Na neurčito. Po čase se ta potřeba danou věc udělat zase vynoří. A my se k tomu můžeme postavit tak jako posledně, nebo taky úplně jinak.

Tzv. prokrastinace se netýká jen našeho osobního života. Velmi často se s ní potýkáme v práci. Otravuje život nám, ale taky našim nadřízeným. Všichni máme rádi, když práce ubíhá a můžeme si odškrtávat splněné úkoly. Dokud jsou úkoly jednoduché a jasné, není to problém. Ten nastane, až se před námi vynoří úkol náročný. Může se jednat o telefonát s nepříliš příjemným klientem. Nebo o cokoliv jiného, dosaďte si každý za sebe. Proč takový úkol odkládáme? Máme pocit, že jeho splnění bude nepříjemné nebo nad naše síly a my selžeme. Pokračujeme pouze v těch jednoduchých úkolech a požadované výsledky se nedostavují. My však výsledky chceme!

Jak takovou situaci tedy řešit? Musíme přenastavit svou mysl. Zní to poměrně jednoduše. Chceme začít běhat? Pak si nazujme boty a vyjděme před dům. Nerozebírejme v hlavě pořád dokola, jestli se nám chce nebo nechce, jestli je na to vhodný čas apod. Vyhýbáme se telefonátu, který bude podle nás nepříjemný? Přestaňme nad ním dál hloubat. Zvedněme telefon, vytočme číslo a telefonát vyřešme. Za pár minut bude hotovo a my už na něj nebudeme muset myslet. Klíč k tomu, abychom dělali, co máme, je postupovat v krocích. Udělejme první krok, ten další už nám půjde snáz.

Překonávat sebe sama není vždy snadné. S opakováním se však proces stává snazším. Když zdánlivě nepříjemnou věc uděláte, obzvlášť pokud jste ji bůhvíjak dlouho odkládali, zaplaví vás dobrý pocit. A vzpomínka na tento dobrý pocit vás příště navede k tomu, abyste tu věc opět udělali. Neodkládali ji. Člověk však není stroj a nedá se přeprogramovat ze dne na den. Základem je upevnění nových návyků.

Pokud se jako zaměstnavatel potýkáte s odkládáním úkolů u svých zaměstnanců (nebo i u sebe sama), nemusíte na to být sami.

Práce s vlastní myslí je nikdy nekončící běh, a musíme být proto stále na pozoru, aby nás naše mysl nestahovala zpět do zajetých kolejí. Pokud budeme postupovat vytrvale a přitom chytře, můžeme uspět. Vaši pracovníci si můžou vše natrénovat na speciálním Školení, které je promění. A zbaví se nejen starých zlozvyků, ale naučí se udržet ty nové tak dlouho, až se pro ně stanou novým zvykem.

Stáhněte si tedy zdarma průvodce změnou, která vydrží (podle situace, kterou ve firmě řešíte). A už během několika dní můžete u vás nastartovat změnu, která se tentokrát skutečně povede a vydrží…

 

Jana Řehulková

 

(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)

Komu by se to hodilo? Dejte mu vědět...
Rozhodování Sebemotivace Vedení pracovníků
Previous reading
Jak provést změny, aby se skutečně ujaly
Next reading
Jak si v záplavě úkolů vybrat ty, za které dostaneme největší odměnu, pochvalu či uznání