Manželství je smysluplná instituce, ve které partneři kromě „lásky až za hrob“ hledají stabilitu, zázemí a bezpečné místo. Obvykle chtějí vybudovat domov pro sebe a pro své děti. Ne vždy ale počáteční láska přetrvá věky. A pokud se změní v trápení, mnohým párům se zdá, že rozvod je tím nejlepším (a nejsnadnějším) řešením.

V současné době u nás rozvodem končí přibližně 45 % manželství. Což je mírně optimistický vývoj, protože ještě v roce 2010 se rozváděl každý druhý pár. Ve Spojených státech skončí rozvodem dokonce více než polovina manželství. Statistiky rozvodu v mnoha dalších rozvinutých zemích jsou téměř stejně vysoké. Zdá se, že žijeme ve společnosti, která věří v „odhazování“ manželství.

Navzdory tradičním manželským slibům, kdy mnoho novomanželů se srdcem na dlani láskyplně vysloví známá slova „v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci… dokud nás smrt nerozdělí“, se zdá, že manželství se stalo v mnoha částech společnosti téměř neformálním vztahem.

Zejména lidé veřejně známí, jako jsou filmové a televizní hvězdy, profesionální sportovci apod., mívají extrémně vysokou míru rozvodovosti. Ale podle statistik se často rozvádějí i maséři, barmani, zdravotní sestry a psychiatři. V USA mají velmi vysokou rozvodovost policisté – uniforma, odznak, zbraň a autorita přitahují opačné pohlaví jako magnet. Jednání se zločinci a negativní stránkou lidské povahy ale činí policisty často cynickými, což se projevuje i na partnerském soužití.

Téměř stejně vysoké statistiky jako v USA, kde 50 % prvních manželství končí rozvodem, jsou i v Rusku, Velké Británii, Dánsku, na Novém Zélandu, v Austrálii a Kanadě. A zanikají i téměř dvě třetiny druhých a třetích manželství.

Co se stalo s příslibem manželského obřadu? Proč se lidé rozvedou místo toho, aby řešili své problémy a rozdíly v pohledu na život a partnerské soužití?

O malé důležitosti, kterou lidé v posledních letech přisuzují manželství, svědčí počet párů, které se rozhodnou žít společně ve volných svazcích a mít spolu děti. Není ani neobvyklé, že žena má několik dětí různých otců.

Příčinou rozpadu rodiny jako centra domácího života je nedostatečná závaznost vnímání manželství. Mnozí lidé neberou své sliby vážně, v podstatě pro ně nemají žádný skutečný význam.

Naštěstí je rozvodovost mezi páry s dětmi o čtyřicet procent menší než rozvodovost bezdětných manželství. Ale i v tomto menším počtu… jakou zprávu vysílají rozvody dětem z rozvrácených rodin? Že v „rozbitém“ manželství je v pořádku se odloučit a rozvést? Jaký postoj a závazek můžeme jednou očekávat od dětí rozvedených rodičů?

Více než třetina dětí pochází z rozpadlých vztahů. Průměrný věk pro první rozvod je asi třicet let, tedy věk, kdy většina lidí má děti. Mnoho dětí je tak vychováváno během svých formativních let pouze jedním rodičem, což v době, kdy potřebují rodičovské vlivy mužů i žen, není optimální.

Míra rozvodovosti a zjevný nedostatek respektu vůči manželskému svazku jsou smutným svědectvím stavu naší moderní společnosti. Pokud manželství již není zodpovědným aktem mezi dvěma lidmi, kteří uzavírají celoživotní závazek, proč se tedy vůbec brát?

Mohli bychom se vrátit k primitivní společenské struktuře, jako je struktura mezi šimpanzy, kde otevřené vztahy mezi samci a samicemi jsou normou a promiskuita je univerzální. Samice navazuje vztah s kterýmkoliv samcem, který o ni projevuje zájem a dává najevo svou touhu. Obvykle tak dojde ke sblížení se všemi dospělými samci v daném opičím společenství.

Tím pádem je otcovství jejich mláďat velmi nejisté a všichni samci se chovají ke všem mláďatům, jako by to byli jejich vlastní potomci. Ale přinejmenším šimpanzí otcové vykazují určitou odpovědnost, na rozdíl od jejich lidských příbuzných.

Práce v manželství je těžší než život ve volném neformálním svazku a jen asi polovina manželských párů v manželství je ochotna s ním pracovat. Vysoká rozvodovost je toho důkazem.