Dobrý den,

jsem zcela zoufalá ze své dvanáctileté dcery, která mě odmítá navštěvovat, komunikovat se mnou a celkově se chová jako bych neexistovala. Po rozvodu jsme měli s exmanželem dceru ve střídavé péči, ve třetí třídě se objevil problém s paní učitelkou a tak dcera nakonec přestoupila na školu velmi blízko bydliště exmanžela. Postupně se začala vymlouvat na blízkost školy, až to po jednom incidentu mezi ní a mnou vyvrcholilo tak, že jsem dceru neviděla půl roku a od té doby mě navštěvuje sporadicky. Zkoušeli jsme i psychologa, kde vyšlo najevo, že mi dcera dává za vinu náš rozchod a měla i problém s mým přítelem. Tento rok jsem ještě neměla štěstí, abych ji viděla. Když odpoví na SMS, tak je ke mně velmi krutá, naposledy mi napsala, že pokud chci dítě, co bude stále se mnou, mám si nějaké adoptovat. Jako důvody nechuti mě vidět udává, že kouřím a rozčílím se kvůli každé blbosti. Ničí mě to, trápím se, noc co noc probrečím, nerozumím tomu, že jí vůbec nechybím, že mě vůbec nepotřebuje vidět, zatímco já jsem zralá na sebevraždu. Kvůli koronaviru jsem přišla o práci a moje deprese ničí i můj vztah s přítelem, jelikož často nedokážu ani vstát z postele. Prosím o pomoc, jakoukoliv.

Míša

(Dotaz 2072)


 

Dobrý den, Míšo,

vaše situace je skutečně velmi složitá a vážná a zdá se, že ji úplně sama nezvládnete. Děti někdy nesou rozvod rodičů velmi těžce a potřebují najít viníka, který způsobil, že přišly o své rodinné zázemí a bezpečné místo s oběma rodiči. To je navíc umocněno tím, že dcera je v pubertě, takže do hry vstoupily i hormony a její reakce mohou být velmi nevypočitatelné.

Nepíšete nic o svém bývalém manželovi, nevím, jak spolu vycházíte a komunikujete, ale pro nápravu stávající situace je zcela nezbytné, abyste se spolu snažili dohodnout a na dceru působit jednotně. Ať už mezi vámi bylo cokoliv, snažte se kvůli dceři domluvit na společném postupu. Tím, že si z ní uděláte rukojmí, jí nejenže nepomůžete, ale výhledově jí naopak můžete ublížit.

Pokud je pro dceru momentálně výhodnější z hlediska vzdálenosti do školy bydlet u otce, tak bych jí v tom nějak zásadně nebránila, otočila by to nejspíš teď proti vám, ale určitě byste si měli domluvit pevná pravidla, kdy vás bude navštěvovat a kdy spolu budete trávit volný čas. Exmanžel by vám měl pomoci tato pravidla zavést a trvat na jejich plnění.

Dceru násilím do ničeho nenuťte, emočně ji nevydírejte, nepřenášejte na ni zodpovědnost za to, jak dalece vy se cítíte (ne)šťastná. Dopřejte jí čas a prostor, aby si na některé věci přišla sama. Je ve věku, kdy je normální vymezovat se vůči rodičovské autoritě i v úplných rodinách, natož tam, kde došlo k rozpadu. Může to být zčásti i póza ‘tebe nechci a všechno, co přichází od tebe, odmítám. Opravdu to ale zkuste a snažte domluvit s jejím otcem na všech důležitých věcech a pravidlech.

Nevím, jestli má váš exmanžel přítelkyni, jestli s ní případně žije a jak s ní dcera vychází. Protože i tady se bude nabízet možnost, že s ní bude kamarádka, i když možná jen proto, aby vás ranila.

Dokážu si představit, jak je to pro vás zoufalé a bolestivé. Ale neponižujte se doprošováním či přemlouváním. Dopřejte dceři trochu prostoru a času (možná na chvíli i vašeho odstupu), aby vše zpracovala. Trvejte ze začátku například na jedné návštěvě za dva týdny, je nutné, aby manžel spolupracoval, byl v návštěvách důsledný a mluvil o vás před dcerou s respektem. Ne kvůli vám, ale kvůli ní a do budoucna kvůli jejímu postoji a náhledu na život a kvůli hodnotám, které si utváří.

Napište jí třeba jednou týdně hezkou a věcnou SMS, zajímejte se, ale nevyčítejte a nevydírejte. Věřím, že časem se vše upraví, dcera vyroste z puberty a jednoho dne zjistí, že jí máma chybí.

Začněte se starat a pečovat o sebe i o váš vztah s přítelem, zkuste zaplnit svůj život i jinými věcmi a aktivitami, které vás těší a baví… a nejen myšlenkami na dceru, i když velmi dobře chápu, jak je to pro vás jako pro mámu těžké.

Pokud ale již pociťujete příznaky deprese, které popisujete, pak určitě vyhledejte co nejdřív lékaře a svůj stav s ním proberte. Nejdřív musíte dát do pořádku sebe a pak teprve svůj vztah s dcerou, abyste pro ni byla prima pohodová máma, až zase navážete tam, kde jste skončily.

Držím vám palce a svůj zdravotní stav rozhodně nepodceňujte, i když to tak teď možná nevypadá, dcera vás ještě bude hodně potřebovat. Až se dáte do pořádku vy, možná to bude chtít znovu dobrého psychologa pro vás obě, aby se podařilo váš vztah znovu oživit.

Jsem si jista, že dcera vás miluje, jen teď neumí zpracovat situaci, ve které se ocitla a kope kolem sebe. Dopřejte čas vám oběma a začněte zatím pracovat na sobě.

Držím vám palce a návštěvu lékaře a rozhovor a domluvu se svým exmanželem určitě neodkládejte.

Přeji vám hodně sil.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.