Dobrý večer,

s manželem jsme se seznámili na internetu a jsme spolu již pět let. Máme tři děti – 5 let, 2 roky a 2 měsíce. Bydlíme v domě s mými rodiči, my nahoře, naši dole, společná koupelna a kuchyň a děti mají dole v jedné místnosti hrací koutek. Od návratu z porodnice spím dole. Malou bylo zpočátku nutné často přebalovat, tak manžel řekl, ať zůstanu dole s mamkou. Tátovi se to sice moc nelíbí, řekl mi, že dole nemám co dělat, že mám jít nahoru, a i s mamkou jsem se jednou pohádala tak, že jsem si dala matraci z půdy a kolébku s malou na chodbu. Každý den jsem se manžela ptala, kdy už si nás odstěhuje nahoru (sama jsem si po porodu kolébku ap. stěhovat netroufla). A manžel stále, že neví a ani po scéně s našima nás nepřestěhoval. Řekla jsem mu, že mě to trápí – žádná reakce.

V únoru jsme se s manželem domluvili (navrhla jsem to já), že si každý měsíc domluvíme dvě rande. Jedno naplánujeme společně a druhé bude překvapení, které vymyslí vždy jeden z nás. V březnu jsem ho pozvala na noc do hotelu s večeří a s vířivkou, v dubnu mě vzal na rande on k nám nahoru na záznam z divadelního představení, v květnu jsem zase naplánovala romantickou večeři a vířivku a protože měl i narozeniny, jako překvapení jiný den jsem ho vylákala do hotelu, kde mu přinesli dort se svíčkou a jeho jménem, dala jsem mu voucher na projížďku na silné motorce a na aloe vera zábal na jeho upravované bolavé ruce. Dali jsme si tam tehdy jen kávu k dortu a utíkali za povinnostmi, ani mi nepoděkoval. Ale pro mě bylo odměnou jeho překvapení, to že fakt nic netušil. Dvakrát jsme měli sex, kdy mě účelově vylákal nahoru, aby uspokojil svou potřebu. Ptal se mě, jestli chci a já souhlasila, i když jsem to vlastně vůbec nechtěla, protože psychicky nezvládám to rozstěhování a jeho odstup a chlad. Nedotýkáme se, nemluvíme spolu. Ve vířivce sice padla nějaká pusa, ale to bylo z mé iniciativy. Když vidím jeho nezájem, postupně jsem rezignovala a přestala se snažit. Svou pozornost vyjadřuje pouze tak, že když jde do obchodu, něco mi koupí. A to je vše. Začínám se chovat odtažitě jako on. Většinou si zaleze nahoru, aby měl klid ode mě a od dětí. Odstěhovala jsem si už i věci že skříní a z polic, vůbec na to nereagoval, jen řekl, že se můžu odstěhovat v domě, kam chci, že je to přece můj dům.

Nahoře se teď začala dělat koupelna, tak má další důvod, proč se tam nemám vrátit zpět, že je tam nepořádek, prach a hluk. Navíc mě slyšel, jak tento důvod říkám i tátovi, když se zase ptal, proč nejsem nahoře. Vyhýbáme se jeden druhému, mluvíme jen o tom nejnutnějším, nedívám se na sebe, nedotýkáme. Já trpím a trápím se, on se zdá naprosto v pohodě. Nevím, co mám dělat.

Iva

(Dotaz 2033)

 


 

Milá Ivo,

myslím, že je nejvyšší čas, abyste převzala kontrolu nad svým životem a nenechala manžela, aby o vás ve všem rozhodoval. Vaše místo je po jeho boku a mezi dětmi, takže on vás nemá co stěhovat do jiného podlaží domu. Tím spíš, že dům je váš (nebo vašich rodičů). Chápu, že když někdy miminko v noci hodně pláče a manžel se potřebuje vyspat do práce, maminka se odstěhuje na přechodnou dobu do jiného pokoje, ale vždy po dohodě a se souhlasem obou. Ale vy jste byla ‘odsunuta’ z manželova jednostranného rozhodnutí.

Pokud vám manžel nechce odstěhovat vše potřebné zpět do vašeho bytu, požádejte o pomoc své rodiče. Věřím, že otec vám s tím určitě rád pomůže, tím spíš, že není zřejmě zcela nadšen vaším pobytem s dcerkou u nich dole. Vaše místo je nahoře, máte po šestinedělí, s malou už určitě pomalu najíždíte do nějakého režimu, je nejvyšší čas vrátit se k standardnímu rodinnému modelu.

Nápad jednou za čas randit může být příjemným osvěžením, ale ne že vás manžel bude zvát na rande do vaší vlastní ložnice (zatímco vy se snažíte a objednáváte hotely a vířivky). Jestli zvládáte s tak malým dítětem nocleh v hotelu, whirlpoolku ap., určitě se zvládnete přestěhovat o jedno patro výš.

Nastolte normální režim života vaší rodiny, vy s manželem a děti, pečujte nejen o rodinu, ale i o sebe, zapojte manžela do chodu rodiny a do aktivit s dětmi, minimálně s těmi staršími může dělat spoustu věcí. Najděte zase své místo v manželství i v rodině a hlavně ztracenou sebeúctu. Když si budete vážit sama sebe, možná si vás začne zase vážit i manžel.

Držím vám palce a přeji hodně sil.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.