Dobrý den paní magistro,

jsme manželé, já 39 let, manželka 36. Od seznámení se ženou je to 16 let a 12 let jsme svoji. Máme spolu tři děti (3, 8 a 12 let). Roky vztahu byly v pohodě, takže logicky jsme měli výhled společné budoucnosti. Vybudoval jsem kariéru, zrenovoval dům, který vlastní manželka, ruku k dílu přiložila i ona. Rodinu finančně zajišťuji sám. Nikdy jsem ženě nic neodepřel. Nemusela nikdy pracovat a vydělávat.

Zásadní krize přišla před 4 lety, kdy si žena ke svým kamarádkám našla ještě kamaráda, se kterým snad prý nic neměla, ale vyplňoval veškeré volné místo, kdy já byl v práci, nosil jí dárky apod. Roční přátelství, bujaré večírky… já hlídal děti a snažil se být nad věcí, vnitřně jsem ale nebyl. I přes ujišťování o “nevinném kamarádství“ jsem ověřoval, pátral a představoval si jen to negativní. Důvěru k ženě mi to přetrhalo. Výčitky a mé narážky a usmiřovací sex přinesl třetího potomka. Oznámil jsem odchod, ale nakonec jsem neodešel kvůli odpovědnosti k dětem.

Na sociálních sítích nejsem, žena ano skoro “nonstop“, osobní komunikace a moje snahy tak byly vždy krátce odbyty. Jsem sám bez přátel i rodiny a proto pocity ani názory a příčiny problémů s nikým nesdílím, žena je obklopena přáteli fyzicky i on-line, svou stranou rodiny (tchýně, sestry…) a neprojevuje mi tak své emoce. Po dalších 4 letech je soužití na bodu mrazu (sex 3x za celou tu dobu). Manželka je na mateřské dovolené a novou náplní jí je běhání. Aby mohla běhat, hlídám ráno, večer i o víkendech, ale stejně mi vyčítá, že ji dostatečně nepodporuji. K běhání má ke kamarádkám nově i kamaráda.

Přinesl jsem návrh na rozvod – řekla, že se rozvádět nechce, že mě miluje, ale nakonec odsouhlasila společné podání. Trhá mě uvnitř na kusy představa odejít od dětí (majetku jsem se vzdal) a teď i jistý pocit žárlivosti s kým je. Cítím, že nezměním ani manželčinu otevřenost a sdílnost ke všem „cizím“ lidem, ani svoje vnímání „ochrany rodiny a vztahu dvou“. Pokud odejdu, budu ten „špatný“, pokud zůstanu, budu ten „jistý“. Chápu, že není tedy správné volby.

Honza

(Dotaz 2076)

 


 

Milý Honzo,

zdá se, že situace u vás zašla už docela daleko a váš pocit zklamání a rozčarování trvá už celkem dlouho. Je evidentní, že rodina a odpovědnost vůči manželce i dětem je pro vás velmi důležitá. Ovšem partnerský vztah a jeho naplnění je věc druhá. Manželka se s vámi jistě měla celá ta léta materiálně dobře, ale možná jí chyběl společně aktivně strávený čas. Zdá se, že vaše žena je velmi společenská a temperamentní, je ráda mezi lidmi, má hodně přátel, má dobré vztahy se svou mámou a sestrami… zatímco vy, jak píšete, žádné přátele nemáte a žijete hlavně prací a starostí o rodinu.

Škoda, že jste o těchto věcech nemluvili už dávno, že jste si neujasnili, jaká má kdo z vás očekávání od života – vlastního, rodinného i partnerského, jaké jsou vaše představy o trávení volného času, péči o děti, domácích povinnostech atd. Jsou to velmi důležité otázky vzájemné domluvy, respektu a kompromisů.

Možná si žena našla kamarády proto, že jste jí chyběl jako parťák, když jste byl tolik v práci. Možná, když jste dobře finančně zajištění, mohli jste si najmout chůvu a získat tak trochu času na sebe. Možná jí chyběl váš zájem a pozornost.

Před těmi čtyřmi lety jste nemusel být až tolik nad věcí, ale měli jste si o existenci a pozici jejího blízkého kamaráda otevřeně promluvit. Zjistit, co vaší ženě chybí a vyjádřit upřímně svoje pocity, obavy a pochybnosti, ne pátrat, podezřívat a trápit se a postupně ztrácet důvěru.

V životě je důležitá rovnováha… tak jako každá židle má čtyři nohy, měl by mít člověk v životě také minimálně čtyři opory a pilíře. První je partner a rodina, druhý práce, třetí přátelé a čtvrtý zájmy a koníčky. Když se jeden pilíř ‘zakymácí’, ty ostatní vás podrží – i na trojnožce se dá chvíli sedět. Ale dvě ‘nohy’ jsou málo.

Žena si k rodině přidala přátele, společenské aktivity a běhání. Ale vám, zdá se, nějaká ta ‘noha’ chybí. Za to, že vám manželka neprojevuje lásku a nedává najevo emoce, určitě nemůže to, že má čilé vztahy se svou původní rodinou, ale spíš to, že vztah mezi vámi citelně ochladnul. Současně ale ona nemůže za to, že nemáte přátele a kamarády.

Neznám vaši ženu, takže nedokážu odhadnout, jaké jsou šance na zlepšení vašeho vztahu, ale jisté je, že byste o to museli stát a chtít to oba a oba dva pro to taky hodně udělat a na vztahu pracovat. A začít nejlépe právě tím rozhovorem o očekáváních a představách každého z vás. Rodina a vaše tři děti určitě stojí za to zabojovat a pokusit se o nápravu, ovšem pokud není dlouhodobě chuť ani snaha na žádné straně, přes koleno se to lámat nedá.

Ať už se nakonec rozhodnete jakkoliv, zbytečně neřešte, jak budete vypadat v očích ostatních, to vám může být jedno. Rozhodněte se tak, ať je ve vašem životě především dobře vám a vašim dětem.

Držím vám palce a přeji hodně sil.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.