fbpx

Jak motivovat pracovníky, kterým se nechce a na všechno říkají, že “to už zkoušeli a nejde to”

“To už jsem zkoušel.”
“To nefunguje.”
“To nejde.”

Připomíná vám to někoho? Vaše podřízené? Kolegy? Kamarády?

Snažíte se přijít s novými nápady v práci nebo doma. Možná zkoušíte rozběhnout změny v práci. A setkáváte se s odporem. Většina z nás totiž nemá ráda změny. A hlavně ne ty náhlé.

Proč? Tam, kde se věci mění často, jsou na změny zvyklí. A rychle se přizpůsobí. Čím déle ale zůstáváme ve stálém prostředí či stejných návycích, tím obtížnější je pro nás cokoliv změnit: Zapadneme do stereotypu. A vyhraje naše pohodlnost a nechuť něco měnit.

Můžeme s tím něco dělat? Nebo nám nezbývá, než nové nápady a možná vylepšení odložit? Úplně na ně zapomenout a nechat vše při starém?

O některých lidech říkáme, že “je prostě takový”. Že se “takový narodil”. Ale přitom nám nedochází, že svůj postoj a svá přesvědčení si vytváříme z větší části až v průběhu života. Postoj k práci. K pohybu. K lidem. Ke světu okolo. A čím víc jsme zvyklí jednat určitým způsobem, tím víc se nám ten způsob dostává pod kůži. A tím těžší je se z něj vymanit.

A čím víc ve svých zvycích zakořeníme, tím obtížnější je také přijímat nové způsoby a myšlenky.

Když se pak díváte na ostatní, vidíte, že váš nápad by situaci zlepšil. Ale nevíte, jak zařídit, aby to viděli i ti lidé okolo. A aby se do toho nadchli stejně jako vy.

Chcete třeba, aby se vaši zaměstnanci zapojili do procesu změn, místo aby je odmítali?

Aby zlepšovali svou kvalifikaci a mohli se tak postavit novým výzvám? Aby se sami chtěli zlepšit?

U dospělých lidí to nebude sice jednoduché, ale naděje na změnu tu je:

Jak pro vás, kteří se s negativisty denně setkáváte, tak pro ně samotné.

Klíč je v tom, že ošálíme svou mysl.

Tím, že začneme nejdříve drobnými “maličkostmi”. Že se vydáme na mikrovýlet do neznáma. Že zkusíme jen krůček vystoupit ze své zóny komfortu.

Ukážeme tak své mysli, že “o nic přece nejde”. Že nás ta drobná, nicotná změna nijak neohrozí. Že ji můžeme schválit. A krok za krokem tak naši mysl vůči změnám znecitlivíme… a připravíme ji na o krapet větší změny. Pak větší. A nakonec, až si zvykne na to, že změny zvládá bez problémů, na ty největší.

Postupně se tedy zbavíme starých přesvědčení. Vytvoříme prostor pro nové. Ale musíme přitom dávat pozor na to, že člověk není stroj: Neuděláme to přes noc. Ani za týden. Možná ani za měsíc. Práce s myslí je komplikovaná a zdlouhavá. Musíme se stát znovu jejím pánem a ne naopak.

Pokud cítíte, že jste vy sami nebo vaši kolegové zakořenili ve svých zvycích až moc a chcete to změnit, pomůže vám v tom „Školení, které je promění“.

Nebudete na něm sedět a usínat. Celý den bude aktivní. Otevře vám oči. Probudí ve vás a ostatních nový zájem a nadšení. A protože si vše prakticky natrénujete, po návratu do práce to jako obvykle nezapadne… ale vydrží. Vyberte si téma, na které chcete, Školení, které je promění, zaměřit… a můžeme začít už během několika dní.

 

Jana Řehulková

 

(Tento článek původně vyšel na portálu Školení, které je promění, pro který jsem jej připravila.)

Komu by se to hodilo? Dejte mu vědět...
Řešení složitých situací Sebemotivace Vedení pracovníků
Previous reading
Kdo mi krade čas… a jak se těmto zlodějům života ubránit
Next reading
Jak vyhrát boj se zlozvyky, které mě obírají o peníze, čas a energii