Dobrý den,

prosím vás o radu. Jsem vdaná pět let a s manželem máme tříletou dceru. Než jsme spolu začínali, tak jsem mu řekla, že jsem bisexuální, že občas mám chutě i na ženy. Nic nenamítal a bere mě takovou, jaká jsem. Čtyři roky v manželství bylo vše v pořádku, až teď.

Přijela k nám na oslavu naše společná kamarádka a stalo se to. Skončili jsme všichni tři v posteli, bylo to krásné a moc se nám to všem líbilo. Jenže já se druhý den na manžela nemohla ani podívat, úplně jsem k němu cítila odpor, ani nevím, jak to vyjádřit. Tak jsem mu řekla, že už to nechci a on s tím souhlasil, sám řekl, že sex ve třech nepotřebuje.

Jenže uběhlo pár týdnů a stalo se to znovu, s tou stejnou ženou. Je pravda, že jsme to začali my dvě a manžel se už jen přidal. Bojím se toho, že přestanu svého muže milovat a půjdeme od sebe. Vždy, když s to stalo, tak mě to pak velmi bolelo, nevím, jak ten svůj pocit vysvětlit, když ve chvílích, kdy k tomu došlo, tak jsem to chtěla. Bojím se toho, že přijde znovu příležitost a stane se to zase. Prosím o radu. Děkuji.

(Dotaz 2068)


 

Dobrý den,

upřímně… z vašeho dotazu není úplně jasné, jakou radu byste ráda slyšela. Manžel se od začátku k vaší bisexuální orientaci stavěl tolerantně, vzal to, jak to je, nic vám nevytýkal, máte spolu tříletou holčičku a fungovali jste spolu několik let v klidu a pohodě (minimálně nezmiňujete žádné komunikační problémy či neshody v intimní oblasti).

Poté vznikla situace, která s sebou přinesla příležitost sexu ve třech, podle vašich slov ke spokojenosti všech zúčastněných. Chybí mi informace, co přesně ve vás druhý den vyvolalo nechuť a odpor k manželovi? To, že měl kromě vás sex i s jinou ženou? Že se to odehrálo před vašima očima? Nebo jste pocítila natolik silnou přitažlivost ke kamarádce, že vás přestal přitahovat manžel?

V každém případě jste udělala dobře, že jste s ním o tom promluvila, přiblížila mu svoje pocity a dohodli jste se do budoucna na pravidlech, která měla zabránit podobným situacím a pocitům z vaší strany. Dohoda ovšem bohužel vydržela jen pár týdnů, jak píšete. Při první příležitosti jste opět aktivně vstoupila do stejné situace… a vaše pocity se následně opět otočily proti manželovi.

Takže jaký má tento rébus řešení? Je to nejspíš jen a jen na vás. Pokud víte, že se nezvládnete ubránit situacím, které ve vás následně vyvolávají tak silné a protichůdné pocity, bolest a odpor vůči manželovi, pokud jste naopak vždy ta aktivní, kdykoliv taková příležitost nastane, pokud máte strach, že manžela přestanete milovat a nakonec ho opustíte, měla byste se zcela vědomě takovým situacím a příležitostem vyhýbat. Nevyhledávat je a nenechat se do nich vtáhnout či vmanipulovat. Pokuste se maximálně soustředit na dcerku, na manžela, na celou svou rodinu. Podnikejte spolu výlety a vymýšlejte ve volném čase zajímavé aktivity, ať máte hezké společné zážitky. Pokuste se naplnit i váš partnerský život láskou, péčí jeden o druhého a pozitivními prožitky, ať je vám spolu dobře. Minimálně vaše holčička si zaslouží, abyste to zkusila a pokud se to podaří, aby vyrůstala v úplné rodině s oběma rodiči. Dejte svému manželství šanci.

Ale jak říkám, rozhodnutí je jen na vás, pokud nebudete s manželem chtít ve vztahu pokračovat, pokud k němu budete pociťovat fyzický odpor, pokud vás bude víc přitahovat kamarádka a budete s ní chtít být častěji nebo nastálo, nikdo vám v tom nakonec nezabrání.

Přeji zdravý úsudek a neuspěchané rozhodování… ať už se rozhodnete jakkoliv, buďte se svým rozhodnutím v souladu, ať cítíte, že jste udělala nejen pro sebe, ale i pro dceru to nejlepší.

Držím palce.

Jana Řehulková

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.