Dobrý den,

jsem šestým rokem ve vztahu s vdovcem, který má 3 dospělé děti. Se syny vycházím dobře, ale kvůli dceři se od samého začátku hodně hádáme.

Je sama mámou menších dětí, bude jí 38 let. Má partnera, bydlí 8 km od otce. Já s přítelem nebydlím, ale často se navštěvujeme. Přítel bydlí v domku a dcera si do jeho domu vodí přátele, rodinu ze strany partnera a společně jeden den o víkendu grilují, zdržují se do pozdních večerních hodin. Někdy to otci ani neoznámí, on přijede z práce a jsou u něj na zahradě. Chová se v jeho domě, jako by byl její. Já se v tyto dny cítím u přítele, jako vetřelec.

Pokud jsem u něj nebo jsme někde spolu, téměř vždy mu volá a zve jej na obědy, večeře a různé akce. Je mi to nepříjemné, protože když jsem přítomna jejich hovoru, slyším, jak se ho ptá, zda něco má a jestli přijde a on hned odpoví, že nemá nic, přestože jsem vedle něj. Neřekne jí, že se se mnou domluví, jako bych tam ani nebyla. Vždy se pohádáme, přítel mi pak řekne, že k ní tedy nepůjde, ale už jí to nezavolá. Opět mám pak pocit, že jsem zdrojem problémů a je mi to nepříjemné.

Dcera mě i osočila, že mu bráním v kontaktu s vnuky a s ní, což není pravda, naopak. Jen se mi nelíbí, že místo, aby jí řekl, že má přítelkyni a její péči nepotřebuje, dělá ze sebe chudinku, který má svatou dceru a já jsem ta semetrika, která nechápe, jak je dcera úžasná.

Víc a víc je ve mně pocit viny, že je se mnou a mohl být přitom s dcerou a začínám být často naštvaná, hádavá, nespokojená a opravdu nevím, jak dál. S jeho dcerou jsem si promluvila a řekla jí, že se nemusí o otce starat, že má svou rodinu, že se o sebe postaráme, ale přijde mi, že tím víc ho zve, nyní začala i na večeře. Přestože ví, že nechodím do práce již třetí měsíc kvůli koronaviru.

Mám pocit, že již situaci nezvládnu, připadám si nepotřebná a navíc. Přítel se mne nezastane, jen vyzdvihuje dceru a já v mém věku netoužím po tom, abych se o něj s dcerou přetahovala, když on sám neví, že něco není v pořádku. A co je horší, přestávám už mít náhled, zda to vlastně není normální a zda nemám problém já, začínám o sobě pochybovat.

Nevím, jak dál.

(Dotaz 2037)

 


 

Dobrý den,

nevidím problém v chování dcery vašeho přítele, ale v jeho přístupu k vám. Celým svým postojem vám totiž dává najevo, kde je vaše místo. Dcera se chová ke svému tátovi hezky, snaží se ho po smrti maminky zapojit do života své rodiny, zve jej na obědy, večeře a na rodinná setkání. Je zřejmé, že vás jako tátovu partnerku příliš nerespektuje. Ale to není její vina, není pro ni možná jednoduché vidět někoho cizího na místě své zesnulé mámy. Ovšem kdyby vás váš přítel v rodině prezentoval ve všech situacích jako svou partnerku, na různá pozvání by reagoval tím, že přijdete ve dvou nebo s poděkováním někdy odmítnul s tím, že spolu máte program, zřejmě by vaše pozice a chování dcery bylo úplně jiné.

S jeho dcerou nemůžete bojovat, nikdy byste ten boj nevyhrála. I když je dospělá, bude vždycky jeho holčička. Měla byste si otevřeně promluvit se svým přítelem o tom, jaké je vaše místo v jeho životě a v jeho rodině, nekritizovat, ale popsat, jak se v těch situacích cítíte a vyjádřit naději, že budete po jeho boku jako partnerka, a že vás tak bude prezentovat i před svou rodinou.

Pokud přítel nebude chtít a i nadále bude za všech okolností dávat přednost dceři, pak by bylo načase se zamyslet, jestli takovou roli chcete hrát i dál. Jestli vám to vyhovuje a chcete v tom modelu i nadále setrvat.

Nabízí se i možnost pozvat na kávu jeho dceru a promluvit si s ní jako žena s ženou. Zkuste jí vysvětlit, že s ní nesoutěžíte, že ji respektujete a že váš přítel může být pyšný, jakou má milující skvělou dceru. Že jste ale několik let jeho partnerka, trávíte spolu spoustu času, a že byste byla moc ráda, kdyby vás tak brala a respektovala i ona. Že moc oceníte, pokud spolu budete dobře vycházet.

Za zkoušku nic nedáte, nemáte co ztratit.

Držím palce, ať to dobře dopadne.

Jana Řehulková

 

O čem přemýšlíte o vašem vztahu k partnerovi, dětem, sourozencům, rodičům či kolegům v práci vy? Popište mi svou situaci v diskrétní vztahové poradně a společně najdeme cestu dál. Osobně, po telefonu či emailem.