Znáte je ze svého okolí… nebo dokonce ze svého domu:

Různým způsobem narušené vztahy můžeme pozorovat nejen mezi partnery, ale i mezi kolegy na pracovišti, mezi učitelem a žákem, mezi sourozenci nebo mezi rodiči a dětmi.

Příčin, které za špatným vztahem stojí, může být samozřejmě celá řada, ale o skutečnou toxicitu se jedná převážně ve vztazích partnerských. Bolestné zážitky z jiných vztahů, naše emoční šrámy, způsobí, že jsme mnohem citlivější a zranitelnější v budoucích partnerských vztazích.

Velmi často mívají původ právě v období dětství, pokud vztahové vazby s rodiči byly nejisté, když rodiče neposkytli svým dětem dostatečné emoční napojení, bezvýhradnou lásku, jistotu, oporu a bezpečí. Zvláště emocionálně chladné matky mohou svým dětem do jejich budoucích vztahů slušně zavařit. Ale i třeba ponižování ze strany spolužáků, šikana, ztrapňování učitelem, bossing, špatná zkušenost z předchozího vztahu… to všechno v nás zůstává, někdy do konce na celý život.

A když nám někdo další zabrnká na naši zraněnou citlivou strunu, rozehraje opět celý koncert bolesti.

U některých toxických vztahů je příčina zcela zřejmá téměř na první pohled – agresivita a fyzické násilí, alkoholismus, drogová závislost… Mnohem více je ovšem případů, kdy navenek není vidět nic zvláštního a dokonce ani ve vztahu samotném zezačátku žádná červená kontrolka nebliká. Mnohé náznaky, že partner nad námi např. bude chtít mít absolutní moc a kontrolu, působí v počátku jako zájem a pozorná péče.

Samozřejmě je třeba rozlišovat, jestli nám ten druhý ubližuje nechtěně a nemá nejmenší tušení, že se nás některé věci dotýkají, vadí nám nebo nás bolí a trápí, pak by si partneři měli o svých pocitech otevřeně a upřímně promluvit, dohodnout se na opatřeních, aby k takovým situacím nedocházelo a pracovat na tom. Pokud je ovšem ubližování zcela záměrné a vědomé, pokud jeden z partnerů nerespektuje prosby, přání a opakovaně překračuje hranice toho druhého, pak můžeme opravdu hovořit o toxickém vztahu.

Otázkou je, nakolik si intoxikovaný partner nechá takové jednání líbit a jak dlouho v takovém vztahu zůstane. Bohužel, zdatní manipulátoři či narcisté si často úspěšně vybírají submisivní protějšky, které mají hranice toho, co vydrží nebo dokonce považují za přijatelné, daleko posunuty. Někdy ale dokáže systematické manipulativní chování, ponižování, zpochybňování, kritizování, vyvolávání pocitu viny udolat i relativně sebevědomé, schopné a úspěšné lidi. Stačí, když se oživí nějaké bolavé a ne zcela zahojené zranění z minulosti.

Je až neuvěřitelné, co všechno si někdo nechá líbit. Jedna moje klientka, krásná, mladá a úspěšná žena, zhubla z 52 kilo na 45, protože partner jí neustále předhazoval, že stejně nikdy nebude mít tak úzkou pánev jako jeho ex. Manžel jiné ženy rozmístil všude po domě diktafony a jiná nahrávací zařízení, stáhnul si do svého počítače všechny její konverzační aplikace a nainstaloval jí odposlech i do auta. Další koupila partnerovi auto, aby za ní mohl pár kilometrů dojíždět, a on k ní jezdí jednou za 14 dní. Když mu mezitím zavolá, jak se má, seřve ji, ať ho neotravuje. (Další příběhy najdete v diskrétní vztahové poradně.)

Některé páry (nebo jeden z nich) přicházejí, až už se situace dostala daleko za hranice únosnosti. Přesto nejsou schopni nebo připraveni partnera, který jim opakovaně a dlouhodobě ubližuje, opustit, a když se o to pokusí, zase se vracejí zpět. Je tedy potřeba věnovat pozornost již prvním náznakům toho, že se k nám partner chová tak, že nám to ubližuje a necítíme se ve vztahu dobře.

Psycholog John Gottman popsal ve své knize „Sedm zásad funkčního manželství“ čtyři poznávací znamení, ‚čtyři jezdce apokalypsy‘, podle nichž můžeme indikovat, že jsme se ocitli v toxickém vztahu:

Neustálá kritika
„Nic neuděláš pořádně, jsi nezodpovědný, jak to vypadáš?, s tebou se nedá vydržet…“ Neustálá kritika, nespokojenost, útoky na partnerovu neschopnost jsou na denním pořádku.

Pohrdání
„Á… paní je studovaná! Nemůžeš si s tím obličejem něco udělat, když jdeme mezi lidi? To má být jako ta tvoje slavnostní večeře?…“ Posměšky a poznámky plné ironie, sarkasmu, arogance, pohrdání, projevy odporu, absolutní nedostatek respektu.

Obranná hradba
„Přemýšlej o sobě! O tom se s tebou vůbec nebudu bavit! Nestojí mi za to ti něco vysvětlovat…“ a často následuje ještě ostentativní odchod, uražené mlčení, postavená neproniknutelná zeď. Ten, kdo zůstal, tomu obvykle vůbec nerozumí a nechápe, je zmaten a zraněn.

Zahnání do defenzívy
„Už zase jsi nekoupila pečivo? Co jsi tady jako uklízela celý den? Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byla tak dlouho?“ Většinou se partner začne omlouvat i za co nemůže, vysvětlovat, slyší ‚chyba není ve mně, ale v tobě‘, konflikt to vždy jen prohloubí.

Je třeba pozorně tyto indikátory velmi pozorně vnímat a vztah včas opustit, nebo pokud je v jeho základech alespoň něco zdravého, pokusit se jej společným úsilím napravit.

Říká vám partner, co si máte oblékat, jak máte vypadat a jak se máte chovat? Má vždycky pravdu on a vaše názory nerespektuje? Uplatňuje na vás metodu ‚cukr a bič‘? Máte něžnosti a sex ‚za zásluhy‘? Myslíte si, že když budete ‚lepší‘, bude vás mít víc rád? Tak to jste už na cestě do pekla toxického vztahu. Pak tedy co nejrychleji odejděte nebo vyhledejte pomoc.

Většinou je ale v tomto případě párová terapie nedostatečná a je třeba začít individuální terapií obou partnerů, která povede k jejich uzdravení. K nalezení sebe sama, k sebelásce, sebeúctě, k uvědomění si vlastní hodnoty, k ukotvení dalších pilířů v životě.

Jenom dva zdraví jedinci mohou budovat zdravý partnerský vztah.

Jana Řehulková

P.S. Podívejte se také na toto video…

Když nemůžeme být spolu ani bez sebe: Jak ven z bludného kruhu toxických vztahů a najít sebedůvěru

Podívejte se také na další příběhy vztahové poradny, zkuste bezplatný „7 denní vztahový restart“ a pokud by se vám hodila moje osobní či video/telefonická podpora, najdeme spolu nějaký volný termín a pustíme se do toho společně. Už na to nemusíte být sami.